Africká párty

Pátek byl mým posledním dnem ve škole v roce 2009. Bylo to takové divné. Sice bylo jasné, že se v lednu zase objevím, ale stejně...

Dodělala jsem závěrečnou zprávu ke grantu. Tedy spíše jsem ji prohlásila za hotovou s tím, že jestli ji někdo chce lepší, nechť si ji předělá sám. Tato věta ve zprávě se mi ale opravdu velmi zalíbila: „Zvýšené stipendium bylo použito na práci na projektu při zahraničních stážích řešitelky a spoluřešitelky a získávání zkušeností a vědomostí na jiné univerzitě.“ Děkuju, Jani.

Rozloučila jsem se s lidmi, popřála pěkné Vánoce a opustila školu za soumraku.

Vzhledem k tomu, že byl pátek a pro mě a pro Noela to byl poslední pátek, bylo potřeba vymyslet nějaký plán. Původní plán byl nějaký film, ale to se časem změnilo. Prý že půjdeme na africkou párty, která se koná v kantýně. Inu proč ne, může být sranda. Odchod byl stanoven na půlnoc, čili času bylo dosti. Zavolala jsem ještě Adéle, ať také dorazí, když nebydlí zas tak daleko.

Večer ještě proběhl konferenční hovor ČR – Austrálie – Portugalsko a také jsem napsala kousek blogu. A pak už byl najednou čas pomalu vyrazit na párty. Přišla jsem na sraz mírně pozdě, ale ještě tam nikdo nebyl. Začala jsem se zajímat, co se děje a kde jsou všichni. Inu prostě klasické portugalské zpoždění. Dokonce i Adéla musela dorazit až za námi na rezidenci, jelikož na párty nás nemohla najít. Ve třičtvrtě na jednu jsme se z rezidence konečně vykýblovali.

Čekala jsem, že nastane zase obvyklý problém s mojí kartou studenta, kterou nemám, ale sekuriťáci u vstupu na párty karty skoro nekontrolovali, tak jsem prošla bez problémů. Nebylo tam ještě moc lidí a hudba se mi moc nelíbila. Inu zašli jsme na pivo a pak na další atd. Sál se pomalu začal plnit, hlavně tedy černochy, když to byla africká párty. Některé ty jejich tance byly opravdu zajímavé, ale já se absolutně nechytala. Ale koukalo se na to docela dobře :-).

Adéla pak odešla a já se nemohla zbavit jednoho černocha. Ještě že mám ale za kamarády Rumuny... Párty pokračovala do čtyř hodin a naše skupinka si to nakonec pořádně užila. Hudba se nám sice moc nelíbila, ale nakonec to opravdu stálo za to. Někdy kolem půl páté se nám konečně podařilo odejít.

Před spaním bylo ještě potřeba pořádně se navečeřet. Sešla jsem se tedy s Izou v kuchyni u toustíků před pátou ráno. Vedly jsme jakési „duchaplné“ řeči a po večeři se odebraly spát.