Vzhledem k náročné noci se ráno poněkud opozdilo. A také jsem si chtěla užít poslední den, kdy si můžu spát, jak se mi dlouho zachce. Odpoledne se u mě stavili ostatní pro fotky z africké párty. Aspoň jsme tedy na chvilku rozveselili fotkami Shari, která byla hrozně smutná, že Noel odjíždí.
V podvečer nastalo velké balení batohu. Tedy prvně bylo potřeba pořádně zabalit veškeré lahve, aby se jim cestou nic nestalo, když kromě nich, Evy papírů, jedněch bot a jedněch kalhot v batohu nic jiného nebude. Ještě tedy nějaké to jídlo, ale to moc velkou nárazníkovou zónu též netvoří. Obalování osmi lahví do kartónu mi zabralo skoro dvě hodiny. Plnění batohu trvalo pak už jen asi pět minut.
Na večer byla v plánu rozlučka s Noelem, ale já už měla na programu delší dobu rozlučkovou večeři s Evou ve městě. Doufala jsem ale, že až se z ní vrátím, ta ještě ostatní nebudou spát a já budu mít možnost se rozloučit.
Vyrazila jsem tedy na sraz do města na stanici Baixa-Chiado na půl devátou. Tam jsem potkala Adélu a po chvíli i Evu a Portugalce s Portugalkou. Na zbytek osazenstva se pak čekalo i na Portugalsko neúměrně dlouho. A my měli opravdu velký hlad. Prý zpoždění nastalo tak, že nemohli nikde zaparkovat. Inu to jsou Portugalci, bez auta se nikam nehnou.
K večeři jsem měla grilovanou rybu a samozřejmě nemohlo chybět víno. Kecalo se o všem možném a čas docela utekl, takže jsem neměla ani čas jít po večeři ještě na pivo do Bairro Alto, ale šla jsme rovnou dolů na loď, abych se stihla dostat na rezidenci ještě posledním metrem. Volal mi Rimenys, jestli jsem ještě ve městě, že právě dorazil, ale já zrovna již nastoupila na loď. Tak mi aspoň slíbil, že se přijde rozloučit ráno.
Cesta lodí byla taková nějaká smutná. Sice mi zase bylo jasné, že se za necelý měsíc vrátím, ale stejně mi připadalo, že ztrácím svoji jistotu a klid v duši. V metru jsem si pak vyslechla hlášení mých oblíbených stanic, aby se mi více vryly do paměti.
Při příchodu na rezidenci jsem ostatní potkala v hale. Zrovna se vrátili z pikniku na konci běžecké cesty za rezidencí. Ještě jsme tedy v Noelovo rozlučkové párty pokračovali v pokoji u Rumunů. Zahráli jsme si karty a popovídali si. Já byla hodně unavená, tak jsem se ve tři smutně s Noelem rozloučila a šla spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat