Vánoční prázdniny v Čechách docela rychle utekly. Některé dny bych nejraději přeskočila, jiné si zopakovala. Potkala jsem se skoro se všemi, se kterými jsem chtěla. Navštívila jsem školu, SUDOP, zahorolezila jsem si, podívala se do svého bytu, vybrala si kuchyni, zúčastnila se tradičního třídního srazu, přežila Káti kolaudačku se zvířaty a vůbec si užila všechny ty předvánoční, vánoční i povánoční párty zakončené úplně skvělým a nezapomenutelným Silvestrem. Jediné, co jsem nestihla, bylo jet si zalyžovat. Docela mě to mrzí, ale věřím, že si to vynahradím.
I nějaké ty nutné povinnosti jsem vyřídila. Nejdůležitější bylo vyřídit na rektorátu peníze na další půlrok, což se povedlo ještě před Vánoci. Stromeček jsem ozdobila jako každý rok a vosí hnízda jsou též tradičně mojí záležitostí. Caipirinha chutnala téměř všem a nejvíce kupodivu babičce.
A po novém roce mě již čekalo sbalení několika litrů českého chlastu a též krabice vánočního cukroví, přesun do Prahy, navštívení ještě jednou školy, rozloučení se s lidmi a nějaká ta menší párty a pak již jen zase cesta na jiho-západ.
A zde ještě dodávám nějaké moje popříjezdové poznatky z Čech:
· Lidem v okolí je rozumět. Je to značně nezvyklé a dost těžko se dá neposlouchat cizí hovory.
· Je tu zima, pořádná zima.
· V českých podmínkách se portugalský telefon chová značně zvláštně. Pomáhá mu pouze zrestartování, ale jakmile zase přijde na to, že není doma, zblázní se.
· Večer je strašně brzo tma a přes den šero.
· Lidé jsou zamračení a vystresovaní. Nechápu, proč si tím zkracují život, stejně tím nic neurychlí.
· Po návštěvě hospody mi bolí hlava.
· Šedivá obloha je dost depresivní.
· Naše kočka je pěkně tlustá.
· V dopravním prostředku neříkají „Próxima estação“
· V obchodě se neříká „Obrigada“
Žádné komentáře:
Okomentovat