Úterý už od rána vypadalo na docela vtipný a hektický den. A tak to má být, takové dny mám nejraději. Ještě než jsem odcházela do školy, přišlo mi za sebou pět stejných SMSek od Fabiana, ve kterých bylo jediné slovo a to „Ex“. Když jsem se zajímalo o to, co se to děje, přišla mi odpověď, že se mu mobil prostě zbláznil. Že to bude asi tím sněhem v Oslu a jízdou na saních. Potěšilo mě, jak si náš Brazilec pěkně užívá poprvé v životě sněhu.
Cestou do školy jsem se na recepci rezidence zajímala, jak je to s ubytováním cizích lidí na rezidenci. Tak mě poslali do školy na GAM, tam prý to mám vyřídit. Vyřízení jsem tedy nechala na středu.
Ve škole byl sice den nadále hektický a vtipný, ale ne moc produktivní. Napsala jsem email mojí učitelce portugalštiny, že nepřijdu na první hodinu, protože jdu poznávat portugalskou kulturu a jdu tedy na fotbal. Snažila jsem se to napsat portugalsky, tak jsem doufala, že pochopí, co tím chtěl básník říci. Andre se díval na nějaký film, čili mě to na pracovní morálce též nepřidalo. Zato jsem ale vygooglila spoustu informací a hlavně fotek o portugalském zimním olympionikovi Dannym Silvovi. Inu nenudila jsem se :-). Jen mě nepotěšila informace, že teď bydlí ve Finsku, aby mohl trénovat na sněhu.
Odpoledne byl ale čas na úplně jiný sport než je lyžování, a to velká výprava na fotbal na zápas Carlsberg Capu Sporting – Benfica. Nebyla jsem rozhodnuta, komu fandit, ale když jsem viděla půlku rezidence v zeleném, bylo rozhodnuto, SPORTING! Odchod velké výpravy z rezidence byl stanovený na šestou, ale jelikož hodlali jet lodí, tak já se v šest mohla jít v klidu navečeřet a vyrazit za nimi s půlhodinovým zpožděním lodí. Stejně jsem na ně skoro půl hodiny u stadionu ještě čekala. Naštěstí už tam byla Adéla, tak jsem se nenudila. Když dorazili ostatní, vydali jsme se nejdříve na nákup šál Sportingu a pak na stadion. Bezpečnostní kontrolou bych pronesla cokoliv, sekuriťák mi totiž jenom řádně prozkoumal foťák, jestli je to opravdu foťák, a batoh na zádech ho vůbec nezajímal. Před zahájením hry jsme si šli ještě koupit pivo. Kdybych věděla, že dvě Eura dám za ten nealkoholickej patok, tak si půjdu radši natočit vodu na záchod. Už moc dobře vím, proč nemám pít nealko pivo, i voda z rybníka chutná totiž líp. Ale zase chápu, že na stadionu normální pivo neprodávají. Jen ale ať tohle nenazývají příště pivo.
Zabrali jsme si místa na tribuně. Ne ty naše, jelikož ty už někdo zabral před námi, tak jsme si vybrali lepší. Adéla mezi námi zelenými dělala černou ovci se šálou Benfiky. Tohle byl můj druhý fotbalový zápas v Portugalsku. Zápas národního týmu byl ale lepší, protože stadion byl plnější, ale tohle bylo zase emotivnější, jak se fanoušci rozčilovali a nebo jásali při každém gólu, pokřikovali na sebe a hlavně nadávali na rozhodčí. Černoch před námi to dokonce poslouchal i ve sluchátkách v rádiu, aby měl více informací. Bylo docela zajímavé pozorovat Portugalce, jak to děsně prožívají, jako by šlo o život. O přestávce jsme si zašli na párek v rohlíku a Iza se odvážila dát si ještě jedno pivo. To že je nealkoholické jí došlo až později, když s chutí opravdu nebyla spokojená. Ve druhé půli Sporting dal čestný gól, takže nakonec prohrál „jen“ 1:4. A nám nezbývalo nic jiného, než opustit stadion a přesunout se do města, kde nás čekala návštěva Baru do Rio, kam na kartu Erasmus Lisboa byl vstup zdarma a uvnitř pivo zdarma. Ideální to místo pro Umbertovo oslavu narozenin.
Nejprve ale bylo potřeba se pořádně najíst a setkat se s lidmi z rezidence, kteří nešli na fotbal. Na jídlo byl zvolen McDonald’s, nechápu proč, když blíž měli lepší jídlo. Ale co se dalo dělat. Najedli jsme se a vyblbli jsme se, udělali trochu ostudu a opustili McDonald’s. Náš dav šel směrem Cais do Sodré. Už jsme měli opravdu velkou žízeň a těšili jsme se na pivo zdarma. Před vstupem do Baru do Rio jsme si s Adélou ještě nechaly udělat karty Erasmus Lisboa, abychom měly vstupy zdarma i na další akce. Ačkoliv jsme přišli po půlnoci, byl bar ještě skoro prázdný. Nás bylo ale celkem hodně, tak jsme horní patro docela zaplnili. Došli jsme si pro pivo, pak pro další, atd. Potkali jsme tam Luíse, ale bohužel za chvíli odcházel na jinou párty. Párty se ale celkově povedla na to, že takovéhle párty nemám ráda. Možná za to může to pivo zdarma. Ve dvě hodiny ale pivo došlo, tak nám místo něho nalili nějaké panáky. Pak ale už nějak nebylo nic. Nemělo tedy cenu tam nadále zůstávat. Vypravila jsemse na poslední loď. Ostatní se rozhodli, že zůstanou do rána. Jaksi jim ale nedošlo, že není víkend a že první loď jede až v 5:40. Na lodi jsem potkala naše nové Španěle a Turky z rezidence, takže cestou byla i docela zábava. Autobusem jsem samozřejmě jela zase zadarmo.
Žádné komentáře:
Okomentovat