sobota 16. ledna 2010

Dáda na naší straně řeky

Vzhledem k prodlouženému promítacímu večeru jsem v sobotu vstávala až v půl jedné. K obědu jsem si udělala, co jsem našla v mrazáku. A pak si tak sedím u počítače a koukám z okna a najednou vidím kozy. Chvíli jsem nevěřila svým očím. Dokonce jsem si nasadila brýle a opravdu tam byly, prostě kozy u rezidence. Minule ovce, teď kozy. Co to bude příště?


Odpoledne se mi zase podařilo usnout. Když jsem se probudila, už se stmívalo. Donutila jsem se vstát a vyrazit na Pragal na nákup, jinak bych neměla v neděli už co jíst.

Po návratu byl akorát čas na večeři. Dala jsem si paštiku, co jsem si na ochutnání koupila. A byla tak dobrá, že jsem jí snědla celou. Pak jsem se jenom přesunula k Ize na pokoj, kde právě probíhala ochutnávka rumunské „svaté vody“, inu prostě rumunské slivovice. V rámci přípravy na párty jsme vypili skoro půl litru. Iza měla co dělat, aby aspoň uchránila trochu pro ty, které potkáme až ve městě.

Po desáté jsme vyrazili směr Lisabon. Jeli jsme na tři etapy různými dopravními prostředky podle toho, kdo měl na co zakoupené měsíční jízdné. Já jela s Codrinem vlakem. Na Baixa Chiado jsme se zase všichni potkali. Byla tam i Adéla, která se vrátila z Vánoc v Čechách. Vyprávěla, jak jim v Miláně zrušili let, ale že nakonec to bylo docela fajn... aneb jak se seznámit s dalšími Erasmáky a na účet EasyJet se královsky najíst a opít.

Koupili jsme si pivko a jen tak bloumali po Bairro Alto. Cata chtěl vyhodit láhev od rumunské „svaté vody“, ale ještě tam na dně něco bylo. Smutně na to koukal, ale tvrdil, že to nejde ven. Tak jsem ho naučila, jak ten zbyteček ven dostat. Ještě se mladý hoch musí hóóódně učit :-). Zašli jsme také na panáky do oblíbeného baru Caricaturas a pak jsme vyrazili na erasmáckou párty na diskotéku. Mě se tam moc nechtělo, ale když šli všichni, tak mě též nic jiného nezbylo. Dorazili jsme tam v jednu hodinu a bylo tam vylidněno. Postupně ale naštěstí začali přicházet lidé. Ze začátku se mi tam moc nelíbilo, ale pak to bylo vcelku fajn. Vyblbli jsme se a já se pak s Catou, Izou a Adélou vydala zpátky domů poslední lodí. Ostatní zůstávali do rána. Vzhledem k tomu, že jsme se já a Cata poněkud na lodi zakecali s jedním Portugalcem, dobíhali jsme pak v Cascilhas již odjíždějící autobus. V té rychlosti se mi podařilo projít bez placení. Asi takhle dobíhat budu častěji :-).

Když jsem dorazila na rezidenci, měla jsem na ICQ vzkaz od Dády, že jestli nemám nic na neděli v plánu, že by se přijela podívat. No hurá, že by to konečně vyšlo?

V neděli jsem se probudila už před jedenáctou, vstala jsem, ale přišlo mi to zbytečně brzy, protože by se mi chtělo spát odpoledne, tak jsem si šla raději zase lehnout a vzbudila se znova až někdy po poledni. Usoudila jsem, že by bylo asi potřeba vyprat. Šla jsem hledat volnou pračku. Bylo ještě poměrně brzy, tak jsem jí našla bez problémů. Dala jsem prát prádlo a poslala Dádě instrukce, jak se k nám dopraví. Daly jsme si sraz na Pragalu, kde jsme ještě provedly nezbytný nákup potravin a alko a nealko piva. Cestou na rezidenci se Dáda podivovala, kudy to vlastně jdeme a že fakt bydlím na venkově. Mě už to ani nepřijde, já si zvykla. Jen jsem si nezvykla na tu zdlouhavou dopravu. Stále je v plánu přestěhování do mého milovaného Lisabonu.

U mě jsme pak uspořádaly hostinu. Teda ona to nebyla hostina, prostě jsme jen snědly a vypily, na co jsme přišly. Jen ty čerstvě koupené vejce nějak zbyly. Usoudila jsem, že v naší mrazivé lednici je skladovat nemůžu, ale vzhledem k tomu, že i v obchodě jsou skladovány při pokojové teplotě, tak musí přece vydržet i u mě v pokoji.

K večeru jsme ještě udělaly menší exkurzi po rezidenci kvůli seznámení se s pár lidmi. Cata, Iza, Shari a Fabiano právě studovali, nebo spíše předstírali studium ve studovně v našem „bunkru“. A pak už bylo zase nějak moc hodin, tak Dáda vyrazila domů. Druhý den jí totiž čekal první den v práci.

Já se večer snažila zase o nemožné a to dopsat se v blogu do současnosti. Samozřejmě se to zase nepovedlo. A to ani nemluvím o tom, že zavčasu se mi též jít spát nepovedlo. Ale já už se ani nesnažím, je to marné.

Žádné komentáře: