Poster a Jungle Speed

Ráno jsem se vzbudila a venku nádherně svítilo sluníčko a byl krásně vidět Lisabon. Inu s tímto výhledem se vstávalo hned lépe. Cestou do školy jsem se ještě stavila zaplatit kolej. Snažila jsem se mluvit portugalsky, za což jsem sklidila pochvalu, ale stejně pak musela být zavolána jazyková podpora kvůli lepší domluvě ohledně pár věcí.

Ve škole jsem se snažila vyrábět ten zatracený poster. Postoupila jsem zase o kousek a vyrobila část keců o normě a na středu jsem si dala předsevzetí, že to prostě dodělám.

Večer mě čekala v Lisabonu poslední hodina portugalštiny. Přijela jsem o něco dřív, protože jsem si chtěla nakoupit a konečně využít slevové kupony do MiniPreço. V obchodě jsem potkala ještě Alenku a nakonec i Claudii. Takže se zase obě pobavily mojí sadou papírů na slevy. A to jsem vyfasovala ještě další!

Na začátku hodiny jsme dostaly opravené písemky. Dost mě překvapilo, že jsem měla nejlépe napsaný test a to na 88%. Výborně, ale moje schopnost komunikace je stále téměř nulová :-(. Umím pouze věštit z psaného textu a skládat primitivní věty. Domluvily jsme se, že další hodiny portugalštiny začnou 9. února. Do té doby se máme pilně učit a komunikovat portugalsky s Portugalci.

Vydala jsem se zpátky domů. Když jsem čekala na Pragalu, volal mi Cata, že se kolem jedenácté vyráží na party do města. Zpátky se mi rozhodně nechtělo, když jsem právě z města dorazila, a hlavně jsem se nechtěla vrátit až zase někdy nad ránem. Na rezidenci mě pak ještě chvíli ukecávala Iza, ale já se nedala a zůstala. Čili večer byl poklidný. Řekla jsem si, že bych mohla jít dřív spát, ale zase se to nepovedlo.

Středa, výroby posteru je třeba. Jenže jsem se k tomu stále nemohla dokopat. Povedlo se to až někdy ve čtyři odpoledne. Nadávala jsem na PowerPoint, ale nakonec jsem kolem půl osmé prohlásila poster za hotový a poslala ho Janě na schválení.

Večer Cata svolával osazenstvo na Jungle Speed. Neměla jsem tušení, co to je, ale znělo to zajímavě. Brzy jsem se dozvěděla, že je to karetní hra, ale ne ledajaká karetní hra. Po pěti minutách hraní jsem pochopila, proč je v názvu Speed a po půl hodině, proč Jungle, to když mě Umberto při souboji o totem hryznul. V podstatě se ve hře jedná o postřeh a o rychlost, ale někdy byla i rychlost na škodu. Čili jak jsem správně poznamenala: „Sometimes is not good to be too fast.“ Aneb „Občas není dobré být příliš rychlý.“ Toto „životní moudro“ teď ostatní neustále citují a výborně se u toho bavíme:-).

Hráli jsme do jedné hodiny a pak se odebrali do svých doupat trochu se po Jungle Speed zchladit a nabrat síly na nový den.

Čtvrtek byl takový normální den ve škole. Já ale měla extrémní nechuť k jakékoliv užitečné činnosti, tak to také podle toho vypadalo. Odpoledne mi psal Paulo o koncertu Cranberries v březnu v Lisabonu. Chvíli jsem váhala, ale pak jsem si položila otázku, jestli je nějaký důvod proč nejít. Žádný jsem nenašla, takže bylo rozhodnuto. Večer na rezidenci jsme si ještě při večeři pouštěli záznamy z koncertů a Paulo slíbil, že půjde koupit v pátek lístky.

Psal mi Cata, že od půl desáté se jde na pivo do baru kousek od školy. Nebyl důvod proč se nepřidat. Ještě před odchodem jsem stihla odpovědět na mail Honzovi, který má posílit české řady na rezidenci na konci ledna. Před půl desátou se pro mě stavili Cata s Izou, zvedli mě od počítače a šlo se na pivo. V hospodě jsme hráli zase Jungle Speed a pak i další karetní hry. Při Jungle Speed bylo nejdůležitější nevylít si pivo a nerozbít sklenice. Tentokrát nikdo nikoho nepokousal. Také jsme vytvořili podrobný plán na páteční noc. Již předchozí pátek jsme se rozhodli, že tento pátek uděláme promítací noc s Pánem Prstenů. Nazvali jsme to „Night of the Rings“ a za cíl jsme si dali shlédnout všechny tři filmy Pána Prstenů v prodloužených verzích, v podstatě 12 hodin filmu v kuse. Na tuto náročnou noc bylo potřeba se pořádně připravit. Sepsali jsme tedy nákupní seznam, kde dominovalo hlavně pivo, popcorn a kafe. Nejdůležitější součást plánu bylo kterak dostat Adélu nepozorovaně do rezidence, aby jako návštěva nás nemusela opustit v 11 večer. Rozhodli jsme se to udělat tak, že prostě půjde dav lidí a Adéla se v něm ztratí.

Nějak se nám hrací hospodský večer protáhl, odcházeli jsme až ve dvě hodiny. Při placení na mě nějakým záhadným způsobem nic nezbylo, ale nikdo neplatil víc než měl. Mojí útratu jsme tedy dali do společných peněz na zítřejší nákup. V půlce cesty na rezidenci jsem z kapsy vítězoslavně vytáhla sklenici od piva. Tak si ze mě dělali srandu, že jsem nic neplatila a ještě si odnesla sklenici. Na to jsem jim sdělila mojí oblíbenou větu, že se musí ještě hóóódně učit. Vzhledem k pokročilé hodině a vidině náročného víkendu před sebou jsem se moudře rozhodla nejít druhý den do školy a raději se na to pořádně vyspat. Také jsem Ize slíbila pomoc s přípravou jejího pokoje na promítání.

Při příchodu na rezidenci si Cata četl různé cedule na recepci. Byly v portugalštině. Mě to natolik zaujalo, že jsem s ním o tom začala v portugalštině diskutovat. Naše portugalština obzvláště pobavila všechny rodilé mluvčí. Ale co, my jsme si rozuměli.

Iza mi ještě, než jsme šli spát, řekla, že mě dá zítra vědět, až bude potřebovat pomoct, ale že se nemám obávat, že to bude moc brzy, že se chce taky vyspat. Vypnula jsem tedy budíka a šla spokojeně spinkat.