Ve čtvrtek ráno pěkně svítilo sluníčko, takže mě překvapila Dády hláška, že chčije, jelikož pět minut předtím hlásila též, jak je hezky. Smála jsem se, ale smích mi rychle přešel, když mi došlo, že za chvíli bude nejspíš pršet i tady. Snažila jsem se do školy vypravit co nejrychleji, ale samozřejmě jsem to nestihla, začalo pršet přesně ve chvíli, když jsem opustila rezidenci. Byl to zase jednou pořádný slejvák.
Ve škole nešlo než si nepoložit otázku, jestli v Portugalsku existuje budova, do které neprší. Došla jsem k závěru, že těžko. Dáda přišla se závěrem, že tu běžně asi v ceně budovy je započítán neurčitý počet kýblů na metr čtvereční a nikdo to neřeší. Ale u nás ve škole kýble nejsou, tady se válejí rozložené kartónové krabice, které nasákávají vodu. Má to své výhody, člověk nezakopává, jenom čvachtá :-). Ve škole ale prý předchozí večer pršelo opravdu značně, takže zavřeli horní spojovací most mezi dvěma částmi budovy. To mi ale nezabránilo po něm přecházet. Prý i dole v laboratořích měli spoustu vody. Inu prostě typická portugalská stavba. Ale oni jsou prostě na to zvyklý, tak se nad tím ani nepozastavují. Mě na hlavu neprší, tak mi to vlastně může být taky jedno. Já se tím akorát dobře bavím a obdivuji portugalský přístup k životu. Před školou mě ještě pak pobavily odpadkové koše, ze kterých čouhaly rozbité deštníky. Ona tady v tom místním větru je docela velká spotřeba deštníků.
Celý den byl ve znamení studia portugalštiny. Víceméně jsem se celé dopoledne ve škole učila nepravidelná slovesa a nadávala na toho člověka, co takovou blbost vymyslel. Odpoledne jsem ještě napsala esej o mém posledním víkendu, jelikož to byla součást písemky. Napsala jsem to na počítači a pak jsem zjistila, že to nemám, jak vytisknout, tak jsem to přepsala ručně. Aspoň jsem si našla pár chyb.
Na písemku jsme přišly jenom 3 (Claudia, Alenka a já), Vivek test vzdal. Měly jsme sraz o půl hodiny dřív, abychom zašly ještě koupit nějaký dáreček pro naší učitelku, jelikož jsme si myslely, že tohle bude naše poslední hodina. Pak jsme se ale dozvěděly, že nás čeká ještě jedna. Jenže jsme to koupené víno a čokoládu nechtěly tahat domů, tak jsme se to rozhodly předat po písemce. Písemka byla docela lehká. Kupodivu mi největší problém nedělaly předložky a nepravidelná slovesa, ale protiklady. Ale nevadí, naučím se... snad.
Na konci hodiny jsme tedy předaly dárky a vydaly se směr Bairro Alto na večeři. Zakotvily jsme kousek pod Erasmus Corner v jedné restauraci. Měly jsme snahu objednávat si portugalsky, což číšníka docela potěšilo. Počkal si vždycky, co z nás vyleze, a pak nás to učil říkat jinak a lépe. K večeři jsme si daly ještě bílé víno a bylo nějaké silné... Když jsme odcházely, přidal se k nám nějaký černoch, který se snažil přesvědčil Claudii, že už se někde viděli. A nakonec z ní vymámil i telefonní číslo. A od té doby prý neustále otravuje, kdy tam zas přijdem na večeři.
Naše další cesta vedla do Apollo baru, kde byli Alenky kamarádi a pak se tam objevilo i pár mých známých. Daly jsme si pivo a pak Caipirinhu a pak už byl nejvyšší čas vyrazit na loď. Tentokrát jsem nestihla svoji obvyklou loď v jednu hodinu, ale jela jsem až v 1:40. Byla to taková krásná jízda tradičně na zádi a netradičně s Caipirinhou v ruce. V Cascilhas bylo potřeba najít správný autobus, který mě odvezl domů. Spát jsem šla někdy kolem třetí.
V pátek bylo v plánu začít vyrábět poster na prezentaci mého a Jany grantu FRVŠ. Snažila jsem se prostudovat a pochopit normu, ale došla jsem k závěru, že chápání nebude potřeba, že stačí jen prostudovat a vybrat, co by se z toho dalo do posteru použít. Čili samotnou výrobu posteru jsem odložila na začátek dalšího týdne.
Po obědě se mi přihodila nemilá událost, vypadla mi plomba ze zubu. Mám tam teď díru jako po granátu. Tak doufám, že mi to nezačne bolet, jinak budu muset jít k zubaři, což se mi tu opravdu moc nechce.
Později odpoledne jsem šla za vedoucím nebo-li presidentem katedry, že potřebuji potvrzení, že jsem tu byla od půlky září do konce prosince. Inu napsal to moc pěkně, skoro tak pěkně jako zvací dopis :-). Neodpustila jsem si otázku, proč do všech portugalských budov prší. S klidem mi odpověděl, že jsou prostě blbě postavené a že tu tenhle leden prší nejvíc za posledních deset let. Nu co, hlavně že „kýblová“ metoda funguje :-).
Na večer bylo původně v plánu jít do Bairro Alto, ale nikomu se nechtělo a mě zrovna taky dvakrát ne. Tak jsme to odložili na sobotu. Udělali jsme dobře, jelikož večer se zase spustil slejvák. Naplánovali jsme na jedenáctou hodinu „movie session“ u Izy v pokoji. Film tentokrát vybral náš nový Ital Umberto. Zkoukli jsme „500 Days of Summer“ a zdálo se nám to málo, tak jsme se ještě v půl druhé rozhodli pro další film, tentokráte „American pie“, to byla děsná blbost, ale aspoň se člověk zasmál. V pokoji vedle bylo též promítání filmu. Čili po skončení jsme ještě ve třičtvrtě na čtyři udělali i s nimi krátkou polštářovou bitvu na chodbě. A pak už byl čas jít spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat