Jak se mi za poslední dny nastřádal spánkový deficit, tak se mi ráno ani po osmi hodinách spánku nechtělo vůbec vstávat. S vypětím všech sil jsem došla do školy v půl dvanácté a stejně jsem byla stále dosti unavená. Počasí bylo krásné, svítilo sluníčko a byla modrá obloha. Byla sice poměrně zima, ale to mě od oběda na terase neodradilo. Přeci jenom pro mě to byla po Vánocích dost změna. Odpoledne jsem se snažila začít něco užitečného dělat, ale vše bylo nějak moc náročné, tak to skončilo u nahrávání fotek na internet.
Večer mě čekala zase po delší době hodina portugalštiny. Trochu jsem se toho obávala, jelikož jsem se na to přes Vánoce ani nekoukla a jedinou portugalštinu, kterou jsem v té době zaslechla, byla reklama na Pingo Doce na YouTube a rádio RFM po internetu. Cestou jsem potkala Izu, která se předchozí den večer navrátila též z Vánoc. Hrozně chvátala, jelikož potřebovala dodělat projekt z dynamiky, který už měl být odevzdán. Slíbila jsem jí, že když si jdu nechat nabít kredit v mobilu, že nabiju též její, aby nemusela nikam chodit. Dojela jsem vlakem tedy až na stanici Entrecampos, jelikož tam jsem věděla, že je obchod TMN. Na nádraží jsem se ještě potkala s Vivkem, který šel též na portugalštinu. Prohodili jsme pár slov a já pak šla nabít ten kredit. V obchodě ale byla taková fronta, že jsem to vzdala a šla hledat jinou alternativu v nedalekém nákupním centru Campo Pequeno. Tam jsem sice kredit nabila poměrně rychle, ale zase jim blbla tiskárna, tak asi po pátém pokusu chlápek za přepážkou tisk dokladu o zaplacení s omluvami vzdal. Já sice doklad nepotřebovala, ale bylo vcelku vtipné ho pozorovat, jak se hrabe v tiskárně :-). Vzhledem k tomu, že tohle mě celkem zdrželo, přišla jsem na portugalštinu o deset minut pozdě. Celá hodina pro mě byla utrpení. Nebyla jsem schopná dostat ze sebe rozumnou portugalskou větu a vůbec jsem učitelce nerozuměla. O to víc mě vyděsilo, když oznámila, že za týden si napíšeme test. Usoudila jsem, že se asi budu muset učit, hóóódně učit...
Po portugalštině jsem ještě šla nakoupit do nedalekého Minipreço, jelikož jsem doma neměla nic rozumného k jídlu. Nakoupila jsem a díky tomu, že vlastním zděděnou kartičku Clube Minipreço, vyfasovala jsem spoustu slevových kupónů. Aneb můžu si například koupit zubní nit se slevou 20%. No, nekupte to. :-)
Vyrazila jsem metrem na nádraží Sete Rios a nastoupila do vlaku, ve kterém jel i Vivek. Konečně pochopil, že cesta přes Entrecampos trvá opravdu déle. Odcházel totiž na vlak půlhodiny přede mnou. V „metru“ na naší straně jsme ještě potkali Anu, co bydlí vedle mě v pokoji. Právě se vracela z Vánoc ze Španělska. Už se trochu naučila anglicky a my uměli maličko portugalsky, takže se dalo i trochu anglicko-portugalsko-španělsky komunikovat. K metru doběhl Alváro, že jí pomůže s kufrem, ale jelikož byla vcelku zima a on vyběhl ven jen v jakési slabé mikině, bylo docela vtipné pozorovat, jak s tím velkým kufrem uhání do kopce zpátky na rezidenci. My, co jsme měli dosti oblečení, jsme to došli pomalu a v klidu.
Večer jsem se ještě sešla s Fabianem, Izou a Shari u Fabiana v pokoji, abychom krátce pokecali a taky ochutnali české a rumunské vánoční cukroví. Iza pak šla dodělávat projekt a Shari se nás snažila přesvědčit, že půjdeme do Bairro Alto. Bylo 11 hodin a Fabianovi ani mě se nikam nechtělo. Já to ukecala na to, že jsem se před hodinou z města vrátila a že chci jít ráno do školy. Fabianovi nezbylo nic jiného než přiznat, že je prostě líný někam jít. Shari byla poněkud naštvaná, že když má taky jednou čas, tak s ní nechce nikdo nikam jít. Tak jsme ji slíbili, že v pátek určitě do města vyrazíme.
Chtěla jsem jít spát brzy, ale také jsem chtěla napsat kus blogu a nahrát na Facebook spousty fotek z listopadových oslav. Fotky se setkali s velikým ohlasem, což mě dost potěšilo. Takže nakonec mi ani nevadilo, že jsem šla kvůli tomu spát až ve 4.
Žádné komentáře:
Okomentovat