pondělí 18. ledna 2010

Únava materiálu je svinstvo

V pondělí už byl čas jít zase do školy splnit své předsevzetí o výrobě posteru. Jenže do školy mi bylo dopřáno dojít až po jedenácté. Nevím, proč jsem tedy zbytečně ráno vstávala. Ale kdo mohl tušit, že mi Ana, se kterou sdílím koupelnu, asi o minutu předběhne a zabere mi koupelnu na hodinu a třičtvrtě. To by se z toho jeden po...čůral.

Když jsem přišla k nám do kanceláře, byl tam na vedlejším, původně prázdném, stole počítač a ještě spousta dalších věcí. Evidentně se k nám někdo nový nastěhoval. Kdo to je, jsem zjistila za chvilku. Přestěhoval se k nám Andre, který původně seděl o patro níž. Ve třech lidech je ta kancelář tak akorát plná a už tam asi nebudu tak často sama, což mě těší.

Moc se mi do výroby posteru nechtělo, jelikož jsem moc nevěděla jak začít. Začátky jsou prostě vždycky nejtěžší. Začala jsem tedy výběrem barev a nadpisem. Pak jsem se dozvěděla, že jsou již zveřejněné posudky grantů FRVŠ, tak jsem se jala ty naše najít. Při čtení jsem se docela pobavila. Děkuji oponentům za kupodivu pěkné hodnocení. Při té příležitosti jsem se dozvěděla, že nám bylo uděleno i FRVŠ na rok 2010. Člověk ještě neukončí jeden grant a už má další. V těch Čechách se ale dějí věci. Inu bylo potřeba pustit se konečně pořádně do toho posteru, ale bohužel byl zrovna čas oběda.

Po obědě jsem si sedla k počítači a najednou se přepnul na baterku, tak jsem začala zjišťovat, co se děje. Důvod výpadku proudu jsem zjistila v zápětí, neboť jsem ucítila smrad a spatřila dým z mého kabelu těsně u adaptéru. Inu únava materiálu je svinstvo. To je prostě tak, když se vám za pět let překlesá kabel... Rychle jsem vytáhla vše ze zásuvky a ve zbylých pěti minutách, jelikož mi dýl moje stará baterka nevydrží, jsem se stihla akorát rozloučit s lidmi online a uložit věci. Po pěti minutách se můj EAGLE vypnul. Přišla ke mě Rita a ptala se mi, co s tím budu dělat. Tato otázka mě vcelku pobavila. Odpověděla jsem, že nevím, že nejspíš si půjdu někam sehnat nový adaptér. Jen byl trochu problém, jak bez počítače vygooglit nějakou prodejnu. Rita mě poslala do jedné prodejny v campusu, ale bohužel měli zavřeno. Vrátila jsem se zpátky do kanceláře s tím, že se prostě seberu a pojedu do Lisabonu. Stejně bez počítače jsem neměla vůbec co dělat, nehledě na to, že bez něj v civilizaci stejně přežít nedokážu, čili nový adaptér byl pro mě životně důležitou součástkou. Při těchto mých úvahách přišel do kanceláře Andre, já mu sdělila svůj problém, on to obhlédnul a prohlásil, že to spraví, ale až po obědě. Zmizel tedy na oběd. Já neměla co dělat, tak jsem si začala opakovat portugalská slovesa, jelikož papír a tužka fungovaly i bez proudu. Po obědě se Andre vrátil, popadl adaptér a beze slova zmizel. Za chvíli se vrátila Rita, tak jsem jí radostně sdělovala, že prý to Andre spraví. Tak ona na to: „No vidíš, on je to hodný kluk.“ Andre se vrátil asi za hodinu s tím, že chce ještě ten druhý kabel. Pak se vrátil se vším a kabel u adaptéru vypadal jako nový. Když jsem se ho ptala, jak to udělal, odpověděl, že to prostě rozebral, uřízl, zapojil a složil. Jestli to uvnitř zalil v laboratoři betonem jsem nezkoumala :-). Každopádně to funguje teď bez problémů. A od té doby Andreho krmím vánočním cukrovím, které ještě nějaké mám :-).

Odpoledne jsem hledala na internetu nějaký nový adaptér, ale pak jsem usoudila, že tenhle je teď skoro jako nový, tak že to asi nemá cenu. Snažila jsem se ještě o výrobu posteru, ale skončilo to u úvodu. Ale když je hotový začátek, zbytek už nějak půjde.

Na večer nebyl žádný plán, čili jsem se snažila psát a též jsem nahrála na internet další fotky. Ještě pár takových večerů a budou fotky z listopadu konečně všechny online :-). A pak zas pokročil čas na moji tradiční hodinu, takže jsem šla spát.

Žádné komentáře: