Do Portugalska přišel podzim

Vzhledem k tomu, že jsem předchozí večer vůbec nemohla usnout, tak se mi logicky ráno nechtělo vstávat, ale donutila jsem se. Počasí se nám trochu zhoršilo, evidentně nám v Čechách ukradli nějaké ty teplotní stupně a zloděj modré oblohy ještě nebyl vypátrán. Po otevření okna jsem zjistila, že to s tou mlhou nebude tak hrozné, čili při nejbližší příležitosti bude potřeba umýt okno.

Venku byla nějaká zima, jenom kolem dvaceti stupňů, což byl docela nezvyk po těch vedrech a když zafoukalo, tak byla v triku i zima. Ještě že jsem s sebou měla bundu. Ve škole se mi i podařilo tentokrát něco udělat, ale děsně mě štvalo, že jsem v kanceláři sama. K večeru jsem se přes Skype domlouvala s Paulem na večeři. Domluva trvala asi půl hodiny a jediný výsledek z toho byl, že jsme se domluvili, že se domluvíme večer na rezidenci.

Na rezidenci už ta domluva byla o něco kratší, takže kolem půl osmé jsme dorazili do menzy, pořádně se najedli a odvalili se zpátky. Šli jsme zjistit, co dělají ostatní, takže jsme Vivian vytáhli od učení, ale nějak nechtěla mít s námi nic moc společného, protože hodlala ve studiu pokračovat. Ale sdělila nám, že na zítra se plánuje k večeři objednat pizzu, dát si pivo a ještě nějakou speciální brazilskou limonádu a tak. Tak jsme to odsouhlasili a vydali se do svých pokojů.

Potkala jsem Beth a ta mi sdělila, že večer se jdou hrát karty. Sešli jsme se tedy po jedenácté u Noela na pokoji, popili vínko a zahráli si a v jednu vyrazili do svých příbytků.

Povlékla jsem si portugalskou deku pravým českým povlečením, které jsem dostala, jelikož do toho prostěradla jsem se akorát vždycky zamotala. No, a spát jsem šla jako obvykle po půl třetí.

Ráno mě budík vzbudil v 9, ale venku strašně pršelo a ještě ke všemu jsem měla obsazenou koupelnu, tak jsem usoudila, že si ještě chvíli pospím. Jenže chvíle se nějak protáhla až do poledne a kdybych nezjistila, kolik je hodin, asi bych klidně spala ještě dál. Nechápu to, asi mě tu postihla podzimní únava.

Do školy jsem tedy dorazila až odpoledne, ale ono je to vlastně jedno. Zase jsem tam zůstala rekordně dlouho a odcházela až v půl osmé. Docela se ochladilo, tak jsem byla ráda za mikinu. Došla jsem na kolej a dole seděl Paulo a díval se na televizi. Že prý mě hledal kvůli večeři, ale usoudil, že se mi zpátky nechce, když jsem ze školy zrovna přišla. Chystal se tam vydat jen v pantoflích, tak jsem ho přesvědčila, že si má vzít aspoň ponožky, že když je zima i mě ze severu, že on od rovníku by mohl taky zmrznout.

Spousta lidí odcházela večer do Lisabonu na večeři s fado music, ale já byla nějaká líná a nikam se mi nechtělo. Navíc večeři s fadem jsem už před čtyřmi lety absolvovala. Zůstala jsem tedy na koleji, potkala se s pár známými a navečeřela se.

Kolem půlnoci najednou z ničeho nic skoro přestaly být vidět světla v Lisabonu. Usoudila jsem, že to asi nebude tím špinavým oknem, že zas tolik ho mít neprůhledné nemůžu. Do minuty se spustil děsný slejvák a pršelo snad vodorovně, takže přes otevřenou ventilačku na mě začala padat voda. Zatáhla jsem rychle venkovní roletu, ale stejně pozdě, okno je zasviněné ještě víc než předtím. Možná ho v tomhle období dešťů nebude mít ani cenu mýt.

Udělala jsem si pořádek na externím disku a flashkách, zazálohovala obsah notebooku, pokecala s Paulem a najednou zase byly skoro 3 a já šla rychle spát.

Ráno v 9 byla koupelna zase obsazená, tak jsem spala do desíti. Venku bylo docela nevlídno, ale ve škole za oknem to celkem šlo. Dost často pršelo a to tak, že zase skoro vodorovně. Na obědě na terase jsem byla ráda za teplou mikinu. Evidentně přišel podzim.

Odpoledne jsem chtěla jet do Lisabonu, neboť jsem tam již nebyla od pátku. Také jsem potřebovala do pěti vyzvednout peníze za zrušený kurz portugalštiny. Jenže jsem nějak nestíhala, tak jsem to odložila na čtvrtek a vyrazila do města o něco dýl. V plánu jsem měla jenom návštěvu Dády a večer případně Bairro Alto. Na koleji mě ještě přesvědčili, že mám volit do kolejního výboru nebo tak nějak. Kdo tomu má v té portugalštině rozumět? Měla jsem si vybrat ze dvou „stran“. V té jedné jsem aspoň jednoho člověka znala, tak jsem volila tu.

Cestou do Lisabonu jsem na Pragalu nakoupila pivo, pro mě normální, pro Dádu nealko. A pak se stala zvláštní věc, vlak měl 3 minuty zpoždění, asi to bylo nějaké znamení. Přišla mi také SMS od Dády, že jde do menzy na večeři. Usoudila jsem tedy, že není kam chvátat, ale vzhledem k počasí to na procházku moc nebylo. Rozhodla jsem se, že dojedu vlakem až na konečnou na Roma – Areeiro a tam odsud se vydám pěšky a vezmu to kolem menzy. Když jsem byla u menzy, snažila jsem se Dádě dovolat, ale když mi mobil típla, tak jsem usoudila, že už je doma. Došla jsem tedy k ní před barák a cestou zmokla. Přišla mi SMS, že je v menze, že mám přijít. To mě poněkud naštvalo, jelikož jsem chodila sem a tam s plným batohem na zádech a ještě jsem zmokla. Došla jsem tedy do menzy, dojedla Dády večeři, což mě trochu uklidnilo. Bohužel Filipovi nic nezbylo :-). Po návratu k Dádě jsem si ještě dala pivo a už to bylo OK. Ale uschnout jsem nestihla. Pobavily jsme se fotkama z rozlučkových party v Čechách, zvlášť ta poslední na Bubenči stála za to.

Jelikož počasí bylo opravdu nevlídné, zrušili jsme návštěvu Bairro Alto a kolem desáté jsem se vydala zpátky domů. Na koleji se slavilo volební vítězství. Ale vzhledem k tomu, že slavili jak vítězové, tak poražení dohromady, tak stejně nevím, kdo nám vyhrál. Ale asi je to úplně jedno.

Taky jsem zjistila, že jsem promeškala večeři s Brazilci na Almada Forum. Tak snad příště to vyjde. Chtěla jsem jít spát brzy, ale před druhou se to stejně nepovedlo.

Ve čtvrtek ráno se mi samozřejmě vstávat jako obvykle nechtělo, ale venku zase už svítilo sluníčko, tak jsem se přesvědčila, že vylezu. Ve škole vcelku nic nového. Jitka s Renatkou se byly spolu domlouvat ohledně cesty sem, tak jsme domlouvaly online.

Odpoledne jsem se potřebovala dostat do Lisabonu tentokrát opravdu do pěti a vyzvednout ty peníze. Byla jsem taky domluvená se Sarou z Chorvatska, že se sejdeme a půjdeme se projít. Cestou jsem si na Pragalu nabyla kartu na MHD na dalších 30 dní a dost se divila, jak ten čas letí.

Před pátou jsem dorazila na IST vyzvednout si tedy ty peníze. Přišla jsem do kanceláře, pozdravila a pak už jsem nemusela vůbec nic říkat. Paní za pultíkem šla otevřít sejf a dala mi 90 €. Příště tohle asi zkusím v bance :-).

Šla jsem k Dádě, protože jsme měli v plánu dojít na Universidade de Lisboa přihlásit Renatku a Jitku na výlet na kánoích. Potřebovala jsem ještě vyzvednout Saru a vzhledem k tomu, že se neustále něco měnilo, tak jsem se zase párkrát prošla sem a tam, ale tentokráte bez batohu. V 6 jsme všechny 3 vyrazily od Dády baráku pěšky směrem na Cidade Universitária. Došly jsme tam ale poněkud pozdě, ve třičtvrtě na sedm. Sdělili nám, že přihlášky přijímají pouze do šesti, že máme přijít jindy. Tak jsme se s nepořízenou vydaly zase na cestu zpátky. Dáda šla rovnou na jógu a já se Sarou do Campo Pequeno na jídlo. V 8 jsme se rozloučily a já vyrazila na vlak přes řeku. Na Pragalu jsem si ještě kartu donabila jízdným na metro MTS a k mé radosti mi automat vrátil výroční portugalskou dvoueurovou minci. Tak teď už mám dvě výroční.

Na koleji jsem se šla podívat za Brazilci, kteří právě večeřeli, tak jsem se s nimi zapovídala a pak nějak vyplynulo, že je to vlastně Geisy oslava narozenin. Čili jsem se tam s nimi poněkud zasekla. Jedlo se, pilo se, zpívalo se, tancovalo se a měla jsem i výuku portugalštiny. Hodně se pila Cachaça – pálenka z cukrové třtiny, brazilský národní nápoj. Nejdříve Paulo přinesl jednu malou láhev, kterou prý má od svých studentů. Pak přinesla Vivien další malou láhev a pak ještě Rimenys jednu velkou.

Paulo zmizel, že si jde ven zakouřit. Za chvíli přišel chlápek z recepce, tak jsme hned začali ztišovat hudbu a schovávat chlast, jelikož na rezidenci je oficiálně zakázáno pít. Ale že prý kravál neděláme, že nám jde jenom odemknout dveře na balkón, aby Paulo nemusel chodit kouřit ven. Už vidím, jak by na Bubenči někdo pro studenty tohle udělal. Posledně na nás totiž v Praze chtěli volat policajty...

Taky jsme hovořili přes Skype s Geisy bulharským přítelem a poté i s Paulovo manželkou. Takže byla i taková menší online párty. Kolem jedné hodiny jsme to ukončili a vydali se rozveseleni spát.