Páteční ráno bylo nějaké divné, takové zpomalené. Cachaça udělala své. Po ranním kafi ve škole mě ale hlava bolet přestala a dokonce jsem měla i nějakou pracovní náladu a také jsem stihla holkám zabookovat hostel. Po obědě jsem potkala svého zdejšího školitele, ale naštěstí se na nic neptal.
Honza sháněl levné letenky sem do Portugalska, tak jsme nakonec společnými silami vypátrali let Praha – Paříž – Porto a Porto – Frankfurt – Praha. Nejlevnější letenka z Prahy byla od Wizz Air, ale ať jsme dělali, co jsme dělali, tak se nám ji nepodařilo zabookovat, takže nakonec to vyhráli Smart Wings. Honzovi to nešlo zaplatit přes internet, tak to zbylo na mě. Musela se ale každá letenka zaplatit zvlášť, takže mi to zabralo asi hodinu, ale nakonec se podařilo zakoupit letenky za necelých 150 €. Jen mě překvapilo, že občas si Ryanair účtuje poplatek za odbavení online 5 € a občas to dá zadarmo. Ale poplatek za platbu kartou si nezapomněl zaúčtovat nikdy. Každopádně já se těším na další návštěvu, na Porto Wine Picnic a též další výlet do Porta.
Pak po mě chtěl ještě Paulo sehnat levné letenky na Vánoce do Paříže či Bruselu. To mi zabralo taky dost času a mozkové kapacity. Ale už se v tom začínám zlepšovat, mohla bych si za chvíli otevřít cestovku :-). To velké přemýšlení o letenkách a platbách mě natolik vyčerpalo, že jsem si po příchodu ze školy musela na chvíli zdřímnout.
Večer byla v plánu návštěva Bairro Alto (lisabonské chlastací uličky), jen se stále nevědělo, kdy vyrážíme, takže v 9 mě přišla Iza vzbudit, že opouštíme rezidenci za hodinu, ale asi za 5 minut mi volala, že vyrážíme hned. Takže jsem ještě poněkud rozespalá vyrazila s ní a ještě s Catou do města. Do Bairro Alto jsme přijeli před půl jedenáctou. Sedli jsme si na lavičku na Praça de Luis Camões, otevřeli si vínko a čekali na ostatní. Po jedenácté část lidí přišla. Iza s Catou a ještě pár lidmi vyrazili na Erasmus párty. Tam jsem ale chtít nechtěla, jelikož music kluby nejsou moje hobby. Vydala jsem se tedy s ostatními do víru Bairro Alta. Cestou jsme si koupili Caipirinhu a vydali se pozvolna k erasmáckému Apollo baru. Tam jsem se potkala ještě s dalšími známými a postupem času přestávalo být na ulici před barem k hnutí. Celý Lisabon se přesouval do Bairro Alto.
Kolem jedné jsem vyrazila za Paulem a Vivien, kteří přijeli ze šachového turnaje a seděli ve svém oblíbeném baru v dolní části Bairro Alta. Tam jsem se ještě potkala s jejich známými též z Brazílie, které už jsem potkala na fotbalovém zápasu. Zábava byla skvělá, takže nebylo ani moc divu, že nám ujel poslední trajekt v půl třetí. Po třetí nás ale z baru vyhodili, jelikož celé Bairro Alto ve 3 hodiny zavírá. Z útrob „chlastacích uliček“ se hrnuli davy lidí, tak jsme se přidali do davu a tak trochu bloudili městem, jelikož jsme ani nic moc jiného neměli na práci.
Po čtvrté hodině jsme si řekli, že do první lodě v 5:40 se nám přeci jenom čekat nechce a rozhodli jsme se vypravit k nám na druhou stranu řeky taxíkem. Paní taxikářka ale moc netrefila, takže nás dovezla ke hlavnímu vjezdu do školy. Usoudili jsme, že radši vystoupíme a ten kousek dojdeme, jelikož se nám nechtělo platit ještě víc, už takhle to bylo za 15 €.
Nejkratší cesta vedla přes campus. Já si nudnou chůzi zpestřila pokusem o lezení na palmu. Moc mi to nešlo, budu muset více trénovat. Jaké nás to ale čekalo překvapení na druhé straně campusu, kde byla vrata zamčená. Rozhodně jsme se nechtěli vracet a obcházet školu. Bylo půl páté ráno a nám se chtělo spát. A navíc lezení přes plot obzvláště v noci je moje oblíbená činnost :-). Jenže plot to nebyl ledasjaký, takže se na něj moc vylézt nedalo. Po dvou nevydařených pokusech jsem si vybrala o něco lepší místo u sloupku a podařilo se mi dostat se nahoru na plot. To ale jaksi nebyla žádná výhra. Plot byl z jakéhosi pevnějšího pletiva a nahoře byl docela ostrý. Takže jsem tam seděla doslova jak na jehlách a nemohla se hnout ani na jednu stranu. Vysvobodil mě až Paulo, který mě na druhou stranu přehodil. Takže to odnesla nakonec jen trochu podrápaná ruka. Další pokus o zdolání plotu učinila Vivian. Vybrala si k tomu místo, kde pletivo přechází v zídku. Nějak se tedy také dostala přes plot, ale zase si u toho vytvořila modřinu na chodidle. Paulo vyhodnotil naše pokusy, poučil se z chyb a překonal plot bez následků.
Na rezidenci jsme dorazili ve třičtvrtě na pět. Vivian nadávala na plot a na zraněnou nohu. Chlápek na recepci se docela našim příchodem pobavil. Rozloučili jsme se a vyrazili spát. Já ještě měla hlad, tak jsem snědla aspoň chipsy a kolem šesté šla raději spát, abych náhodou neviděla svoje první svítání v Portugalsku.
Žádné komentáře:
Okomentovat