Semana do Caloiro

Pondělní ráno jako obvykle se mi nechtělo vstávat, ale nakonec jsem se donutila. Do školy tentokrát po více než týdnu dorazil Roberto a vypadal děsně zaměstnaně, takže i já jsem se donutila něco dělat. Před odchodem jsme si ještě popovídali o Portu, takže byl Roberto spokojený, že se mi v jeho městě líbilo.

Ještě když jsem byla ve škole se mi snažil volat z Budapešti přes Skype Honza, jestli nedáme skleničku online. Usoudila jsem tedy, že už je dost hodin na to se přesunout na kolej a zahájit chlastání online, neboť jsem hodlala slavit, jelikož jsem byla právě rovný měsíc v Portugalsku. Aby to bylo tématické, otevřela jsem si portské, Honza pil též tématicky Tokajské. Pak se k nám ještě přidala Jitka s pivem a Alice s koňakem. Sice v tomto množství zúčastněných selhal videopřenos, ale zase byla online párty Praha-Lisabon-Budapešť-Praha.

Někdy kolem sedmé mi psala Vivien, že za mnou jde Paulo zeptat se na večeři. Nevím, jak to udělala, ale přesně ve chvíli, kdy napsala, že zaklepe na dveře, tak zrovna zaklepal. Asi telepatie. Jenže já zrovna dojedla toast z neděle, takže se mi na velkou večeři jít nechtělo a navíc byla online párty. Paulo tedy odešel, ale za necelou hodinu byl zpátky s tím, že se jde na párty a že jdu taky. Že se jde s prvákama na večeři a na párty, neboť celý tento týden probíhá u nás na rezidenci „Semana do Caloiro“ aneb různé akce na téma vítání nových studentů. Tohle už nešlo odmítnout. Ještě mi bylo sděleno, že je to párty v pyžamech, tak že si mám vzít pyžamo. Jaksi mi ale nesdělil, že v pyžamu mají přijít jen prváci a že párty bude až po večeři a na rezidenci. Takže jsem poněkud zbytečně šla do menzy a ještě k tomu v noční košili. Teda zas tak zbytečně to nebylo, docela jsem se pobavila pochodem „oslíků“. Oslíci byli právě prváci v pyžamu, kteří měli na hlavě přidělané papírové oslí uši a kolem krku cedulku se jménem různých animovaných postaviček. Jejich pochod byl taky docela vtipný, neboť šli za sebou a pokaždé jinak svázáni a stále něco zpívali. Na večeři dělali obsluhu starším studentům. Cesta zpátky probíhala ve stejném duchu. Večer pak na rezidenci následovala párty, které jsem se ale nakonec nezúčastnila.

V úterý ráno mě vzbudil budík v 9, ale vzhledem k tomu, že jsem měla obsazenou koupelnu, tak jsem zase na chvíli usnula a když jsem se znova probudila, tak mě dost překvapilo, že je poledne. Takže jsem vstala docela rychle, nasnídala se a v jednu dorazila do školy. Vzhledem k tomu, že bylo venku dost vedro, zůstala jsem ve škole až do sedmi, kdy už bylo venku snesitelně. Tou dobou zrovna v ČR padal sníh a bylo kolem nuly. Tady v tom vedru tomu ani moc uvěřit nešlo. Šla jsem s Izou na večeři a pak na kolej. Po příchodu jsem si zašla do kuchyně pokecat se známými. Asi pět minut po mém příchodu přišel Paulo, jestli nejdu na večeři. Jenže já odmítala jít znova do školy, když jsem se zrovna vrátila a ještě byla najedená. Já se ho předtím snažila kvůli večeři zkontaktovat přes Skype, ale zrovna jako na potvoru byl offline. Říkal, ať stejně jdu, že mi zase vymyslí nějakou párty jak v pondělí. Jenže já už mu na ty jeho vtípky neskočím :-). Dole měli večer prváci nějakou akci s promítáním filmu, ale tam se mi taky jít nechtělo. Udělala jsem si pohodový večer, protřídila fotky a dopsala blog a pak šla spát zas jako obvykle před třetí.

Ve středu jsem se v 9 donutila vstát a dojít do školy. Jenže pracovní morálka nebyla zrovna na výši, takže to vstávání bylo i dost zbytečné. Po obědě jsem potkala profesora Manuela Silvu, který se mi omlouval, že mi ještě neposlal články ohledně jejich výzkumu. Ale vzhledem k tomu, že neměl můj email, tak to stejně ani moc nešlo. A navíc mě se na to už podařilo tak trochu zapomenout... Takže jsem mu napsala email, aby mi to mohl poslat. Odpoledne mi též přišel email, že můj kurz portugalštiny se ruší z důvodu málo přihlášených studentů a že se mám obrátit na jednu jazykovou školu, kde kurz portugalštiny stojí také jen 90 €. Zanadávala jsem a jala se googlit email jazykové školy, jelikož s přiloženým telefonním číslem jsem se odmítla smířit. Napsala jsem jim tedy email a kupodivu odpověď přišla za chvíli, že se mám stavit v pátek večer na krátký rozhovor ohledně mých znalostí portugalštiny a také mých očekávání od kurzu.

Večer jsem vyrazila do Lisabonu na již třetí grilovačku na IST. Cestou jsem ještě nakoupila nějaké zásoby. Na párty sice v půl deváté bylo jenom pár lidí, ale potkala jsem tam docela dost známých a postupně přibývali další, takže zábava skvělá. Pivo bylo za 0,80 € a při zakoupení dvou to by,o za 1,50 € a jídlo (grilované maso v housce) jedno za 1,50 € a dvě za 2,50 €, čili to dopadlo tak, že jsme se poměrně přežrali a ožrali. Já naštěstí musela běžet (a to doslova) na vlak v 0:44, tak jsem dopadla dobře, ale podle zpráv se některým podařilo vystřízlivět až druhý den večer.

Cestou zpátky jsem v metru na naší straně řeky potkala Brazilce Paula s Vivien, kteří se vraceli z promítání filmu a očividně taky byli v dobré náladě. Začali mě učit portugalštinu a stále se jim nelíbila moje výslovnost. A nějak si nechtěli nechat vysvětlit, že já se potřebuju naučit portugalskou a ne brazilskou portugalštinu.

Dorazili jsme na rezidenci před druhou a tam byla v plném proudu párty v rámci „Semana do Caloiro“ Konala se dole u recepce ve společenské místnosti. Sotva jsme vstoupili, byli jsme vtaženi mezi ostatní. Sice jsme se bránili, že chceme jít spát, ale aspoň chvíli jsme vydržet museli. Ve dvě jsem došla na pokoj, ale vzhledem k tomu, že jsem měla diskotéku přímo pod oknem, tak jsem usoudila, že bych stejně v tom randálu neusnula a raději se vypravila zase dolů za ostatními. Párty naštěstí ale za chvilku skončila z důvodu nočního klidu. „Oslíci“ dostali za úkol vytřít špinavou podlahu, ale někteří byli tak opilí, že ani opírání se o koště jim nepomohlo ke stabilitě, takže tu podlahu vytírali tak trochu vlastním tělem. Část lidí se rozhodla, že se vypraví na fakultu, kde probíhá taky nějaká párty a tam že budou pokračovat. Snažili se mě vyhecovat, že půjdu s nimi, ale ubránila jsem se, jelikož jsem byla již opravdu hodně ospalá. Ještě jsem si stihla v polospánku umýt hlavu a ve čtvrt na čtyři jsem konečně usnula.

Ráno se mi pochopitelně vstávat po tak krátké době nechtělo, takže jsem do školy dorazila v 11. Cestou jsem ještě zaplatila kolej. Tak je docela pobavilo, že jsem změnila názor a hodlám tu zůstat na neurčito. Ale když už znám lidi, tak se mi tady odsud opravdu nechce.

Na obědě jsem potkala Joanau, tak jsme prohodily pár vět. Ona byla spokojená, že se mi v Portugalsku stále líbí :-). Ze školy jsem vyrazila v půl šesté, udělala si na koleji toustíky a po deváté vyrazila do města na menší sešlost pod širým nebem z důvodu Andreasovo narozenin. Cestou jsem ještě chtěla něco nakoupit, takže jsem na párty nesla třeba krabici s mlékem a tak podobně. Na Miradouro de São Pedro (krásná vyhlídka na město v Bairro Alto) jsem dorazila před jedenáctou. Moc lidí tam ještě nebylo, ale to nevadilo. Atmosféra byla super, krásný teplý letní večer, dvě kytary, fajn lidé. Před půl jednou jsem se rozloučila, vyrazila ještě vyřídit pár věcí v Apollo baru a pak už jen následovala procházka dolů do Cais do Sodré a na trajekt. V Cascilhas mě udivil vánočně osvětlený kostel. Asi se to už fakt blíží. Na metro jsem čekala dvacet minut a jelikož jsem měla hlad, tak jsem zalovila v batůžku, vytáhla pytel s buráky a dala si noční svačinku a tím si zkrátila čekání. Na kolej jsem dorazila zase před druhou a šla rychle spát, neboť mě čekal náročný pátek.