Ve čtvrtek ráno zase nastaly všední dny a bylo potřeba se zase ukázat ve škole. Poslední dny byly ale náročné, čili ranní vstávání bylo o to náročnější. Ve škole se nic zajímavého nedělo. Jen se přišli podívat nějací lidé, kam nám dají klimatizaci. Čili klimatizace bude možná v příštím desetiletí.
Odpoledne jsem vyrazila do města na portugalštinu. V Lisabonu na stanici Entrecampos jsem zakoupila jízdné na vlak a metro v Lisabonu na další měsíc a vyrazila nakoupit k Číňanům potřebné a nakonec i nepotřebné věci. Zakoupila jsme například nástěnný teploměr za 0,75 €. Kupodivu funguje. Pak jsem chtěla ještě nakoupit potraviny, ale už nezbýval čas, takže jsem si cestu chtěla urychlit metrem, ale spíš jsem jí tím zpomalila, čili na portugalštinu jsem dorazila o čtvrt hodiny pozdě. Přibyli nám tam další dva studenti, čili teď je nás šest. Ke konci hodiny jsme si šli posedět do „baru“. Je to jedna místnost v této mini jazykové škole uspořádaná jako bar. Snažili jsme se konverzovat portugalsky, ale když jsme si opravdu chtěli něco sdělit, tak to stejně jistila angličtina, jelikož naše portugalská slovní zásoba je ještě značně chudá.
Po hodině jsem šla ještě nakoupit potraviny a vyrazila domů. Na Pragalu jsem si kartu na MHD chtěla ještě nabít jízdným na metro na naší straně řeky. Takže jsem vložila kartu, navolila „Complemento“, vložila 20 € a čekala. Vypadlo mi požadovaných 11 €, ale pak automat napsal, že se transakce nepovedla, že si mám vzít kartu a účtenku a jít k nejbližší přepážce. „Vtipné“ na tom ovšem bylo, že nevypadla žádná účtenka. Čili jsem byla o 9 € chudší a bez důkazu a ještě poněkud nasr..á. Další pokus jsem raději odložila na další den a jiný automat.
Dále bylo v plánu setkat se s lidmi s rezidence, kteří slavili narozeniny jedné kolegyně a taky to byl rozlučkový večer s Kennethem. Ale jaksi jsme se předchozí den nepochopili a akce nebyla na rezidenci, ale ve městě a to už se mi opravdu zpátky vracet nechtělo. Čili rozloučení s Kennethem jsem promeškala, ale je to asi lepší, já loučení nemám ráda.
Napsala jsem tedy aspoň kus blogu a šla spát po druhé hodině. Ostatní se vrátili ve čtvrt na tři, jelikož jsem je slyšela, jak procházejí kolem mého pokoje. Není nad to bydlet u schodiště, člověk je pak v centru dění :-).
V pátek byla na programu zase škola. Cestou jsem si zakoupila jízdné z jiného automatu a tentokráte beze ztráty.
Večer jsem měla v plánu odpočinkový večer. Byla jsem nějaká unavená jít do města. Začala jsme zjišťovat, co dělají ostatní z rezidence. Dost mě překvapila Noelovo odpověď, že je v Praze na hlaváku a shání nějakou levnou restauraci na oběd. A já si zrovna říkala, že už jsme ho delší dobu neviděla :-). S ostatními jsme naplánovali na pozdější hodinu karty a nebo film. Ale z toho nakonec sešlo, neb se ostatní rozhodli kolem půlnoci vyrazit na párty do města. Na diskotéku jsem ale odmítla jít. Byla jsem ten večer opravdu líná, že se mi ani nechtěl psát blog a třídit fotky, takže jsem se rozhodla, že si po delší době zase zahraju nějakou počítačovou hru. Mám tu Pharaoh, strategickou hru ze starověkého Egypta. Je opravdu moc pěkná, takže najednou zničehonic bylo čtvrt na šest ráno a já šla rychle spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat