Ráno v deset jsem byla jak přejetá parním válcem a chtělo se mi děsně spát. To mě docela překvapilo, jelikož jsem spala 8 hodin, ale únava z předchozích dnů byla velká. Bolelo mě všechno kromě hlavy. Což byl naprostý opak toho, co mě bolí po návratu z vody v Čechách. Do školy jsem došla po jedenácté a do oběda jsem neudělala vůbec nic, jelikož únava byla silnější než já. Po obědě jsem se trochu probrala a byla schopná nějaké činnosti. A když už mě to tam v podvečer nebavilo, vyrazila jsem do města za holkama. Jela jsem vlakem. Na nádraží na Sete Rios jsem potkala jednu známou z výletu na Peniche. Ale jméno si samozřejmě zase nepamatuju. Také jela směr Expo Park, tak jsem aspoň mohla procvičit angličtinu.
V nákupním centru na Oriente jsem si chtěla dobít kredit na mobilu, ale jaksi mi bylo sděleno, že telefonní číslo mi nestačí, že potřebuji ještě jedno číslo, které mám na kartě s PINem a PUKem, kterou samozřejmě s sebou nenosím. Takže jsem měla smůlu.
U vchodu do nákupního centra jsem se potkala s holkama. Přišly s lahví portského, takže jako již tradičně se mohlo cestou k Ponte Vasco da Gama popíjet. Byla dost zima, jelikož jako obvykle u řeky dost foukalo. Já přišla vybavena svetrem a bundou, ale Jitka nám v lehkém svetříčku poněkud mrzla. Došly jsme k lavičkám kousek od mostu, otevřely portské a také si vytáhly svačinu a jako zákusek mango z předchozího dne. Jitce byla fakt zima, takže jsem dostala bojový úkol vyhlédnout si nějakého z mnoha rekreačních běžců a získat pro Jitku jeho termo prádlo. Úkol jsem ale nějak neměla v plánu plnit, takže případné Jitky nachlazení mám na svědomí.
Došly jsme až skoro pod most, udělaly nezbytné noční fotky a vydaly se zpět směr metro, neboť mě již chodily SMSky o srazu v Bairro Alto. Jitce byla taková zima, že jsme jí vždycky mohly nalít jen půlku kelímku portského, neboť jakmile měla víc, tak to cestou vylévala, jak se klepala. Ale naštěstí nám cestou nezmrzla a do Bairro Alto jsme dojely bez úhony.
Zrovna, když jsem chtěla začít zjišťovat, kde jsou ostatní, protože jsme přijely o třičtvrtě hodiny pozdě, volal mi Ben a vysvětloval, kde jsou. Jenže domluva po telefonu na rušné ulici a ještě anglicky není moje silná stránka, tak jsme se tak nějak dohodli, že se sejdeme na „Erasmus corner“ u Apollo baru. A tam jsme se také nakonec shledali a to ještě s dalšími třemi známými. Nejdříve jsme postávali venku, ale pak začala být zima i ve městě a přesunuli jsme se do baru. Bylo pondělí kolem půlnoci, takže lidí tam moc nebylo. Pěkně jsme si popovídali o všem možném a i Renatka, která tvrdí, jak neumí anglicky, se dokázala docela dlouho s cizinci vykecávat.
Čas se nachýlil a holky musely vyrazit na poslední metro a já šla chvíli po nich na loď tradičně v jednu. Na rezidenci jsem byla ve dvě a spát se mi podařilo jít až po třetí hodině. Ráno jsem ale neměla v plánu vstávat brzy, jelikož jsem chtěla jít s holkama do Belému.
Žádné komentáře:
Okomentovat