Ráno jsem vyrazila do školy s bramboráky. Cítila jsem všude česnek, ale bylo to to poslední, na co bych měla chuť. A také mi bylo jasné, že hlad dostanu až někdy odpoledne.
Byla jsem domluvená z holkama, že ve dvě hodiny dorazí ke mě do školy a půjdou s námi na oběd. Poslala jsem jim podrobný popis cesty a „návod“ na vlak i metro-tramvaj, takže opravdu po druhé hodině seděly před mojí fakultou. Ještě jsme se tam potkaly s Ursulou z rezidence a já si nemohla odpustit mojí každodenní otázku posledních dní, jestli už jí spravili to umyvadlo, které se jí během víkendu, kdy byla pryč, utrhlo a spadlo na zem a při té příležitosti se vytopil celý pokoj. Samozřejmě, že to ještě nikdo nespravil, takže si nadále čistí zuby ve sprchovém koutu. Jenže pokud chce u toho člověk zůstat suchý, tak musí použít pláštěnku :-).
Zuzana (česká profesorka u mě na katedře) nás vzala do menzy, kde mají vegetariánské jídlo, ale už tam neměli žádné jídlo, natož vegetariánské. Takže jsme změnily lokál. Daly jsme si rybu a speciálně pro Renatku tam vytvořili vegetariánskou omeletu. Po obědě následovalo nezbytné kafe a pak menší exkurze po budově. Výlet na pláž holky vzdaly vzhledem k počasí.
Kolem půl páté jsme se vydaly ke mě na rezidenci. Chtěla jsem holkám ukázat vyhlídku z běžecké stezky za kolejí. Výhled pěkný, ale za slunného počasí je přeci jenom ještě lepší. Odložila jsem si věci na pokoji a vydaly jsme se na vlak a zase do města. Dorazily jsme tam poměrně brzy. Šly jsme si prohlédnout Campo Pequeno a pak se zase pozvolna ubíraly směr centrum. Renatka se rozhodla jít si koupit vyhlédnutou konvičku na čaj, takže jsme náš přesun urychlily pomocí metra. Bylo nám to ale stejně prd platné, neboť měli již zase zavřeno.
Poflakovaly jsme se po městě, obhlížely již obhlídnuté památky a čekaly, až se přiblíží desátá hodina a Brazilci dorazí do Bairro Alto. Holky již byly poměrně unavené, takže jsme se stavily na kafe a na čaj a pro jistotu jsme si to za chvíli zopakovaly, ale já si raději místo pití dala jídlo. Ještě za námi přišla Eva se svojí bulharskou kamarádkou. Holky se ale rozloučily, že jdou spát a já vyrazila za Brazilci jenom s těmi dvěmi.
Přišli jsme na místo srazu jen s lehkým asi dvacetiminutovým zpoždění. Tam na nás čekala Vivien a Rimenys. Vivien byla nabalená v zimní bundě, zajímalo by mě, co bude nosit v lednu... Společně jsme vyrazili do Brazilci oblíbeného baru hned na kraji Bairro Alto. Byl to Rimenysovo jeden z posledních večerů před odjezdem na pět týdnů na sever do Bragy, takže jsme to pojali tak trochu jako rozlučkovou party. Původně jsme měli plán přesunout se nahoru za Erasmáky do Apollo baru, ale postupem času z toho nějak sešlo.
Loď v jednu hodinu jsme tentokráte stihli bez větších problémů. V metro-tramvaji jsem vytáhla portugalskou vlajku, kterou jsem si ten den pořídila, ale u Brazilců vůbec nevzbudila úspěch. Doufám, že tedy vyfasuji od nich jednu brazilskou, aby se to vykompenzovalo. U mě na zdi by se jistě obě krásně vyjímaly.
Na rezidenci jsme tedy dorazili zase ve dvě, rozloučili se a šli rychle spát, neboť nás čekal další úžasný portugalský den.
Žádné komentáře:
Okomentovat