Ve čtvrtek ráno budík na devátou, příchod do školy ve čtvrt na jedenáct. Hned ráno se mi chtělo děsně spát, tak jsem si šla dát dobré silné kafe za 0,30 €. Asi v jedenáct jsem se konečně seznámila se svým zdejším školitelem profesorem Váltrem Lúcio. Moc se zajímal o to, co dělám a taky jsem dostala za úkol víc se bavit s mojí kolegyní v kanceláři s Ritou. Tak já to napravím :-).
První co tu vlastně potřebuji udělat, je zkouška z předpjatého betonu, tzn. něco sepsat o ochraně přepínací výztuže proti korozi a někdy kolem Vánoc to u nás zkonzultovat. Takže jsem vyfasovala seznam publikací od FIB, které by se mi mohly hodit a po kterých se mám poptat v knihovně. Prý mi je nejspíš nepůjčí, protože nemám kartu do knihovny, ale že je kdyžtak vyzvedne někdo jiný.
Pak se přiblížil čas oběda. Tentokrát jsem měla nějakou rybu a samozřejmě zase zeleninu. Po obědě tradiční kafe. Chtěla jsem si udělat pořádek v adresáři Dokt.stu, když se to předchozí den nepodařilo, jenže jsem tam narazila na textový soubor, ve kterém byl časový průběh řešení mého grantu IGS 2008. Byla to tedy moje verze, jak to vlastně bylo. Vzhledem k tomu, že svůj čínský deník jsem nedopsala, tak jsem se rozhodla aspoň toto dát na naše stránky. Jenže bylo potřeba to upravit na nějakou normálnější češtinu s diakritikou. Takže to taky zabralo nějaký čas a pak najednou v půl čtvrté vypadl proud a tím pádem i internet. A vzhledem k tomu, že můj notebook není z nejmladších a baterku má původní, tak by stejně vydržel maximálně 10 minut. Takže jsem se rychle sbalila, rozloučila s Ritou, doběhla na kolej a vyrazila do města za Dádou.
U východu ze stanice vlaku Entrecampos jsem byla vtažena do předvolebního šílenství a vyfasovala volební letáky a propisku. V Portugalsku totiž na rozdíl od České Republiky volby opravdu budou. Dorazila jsem k Dádě a vyrazily jsme na jedno pivko, tedy já na pivko a Dáda na ovocný salát. Pak jsme jen tak bloumaly po městě a nakonec zašly nakoupit. Já potřebovala nakoupit na celý víkend, abych nemusela mezi poli okusovat bambus. Také jsem pořídila vínko, to se může hodit vždycky.
Přiblížila se půl osmá a tím pádem Dády jóga. Já se vydala zpět na druhou stanu řeky na Monte de Caparica. Touhle dobou je největší odpolední špička, takže vlaky i pozemní metro jezdí po deseti minutách, čili jsem byla na koleji v rekordním čase cca za půl hodiny. Na koleji jsem měla původně v plánu hlavně naskládat někam ten velký nákup, najíst se a jít se dolů seznámit zase s nějakými lidmi. Jenže se nějak všichni rozhodli si se mnou zrovna popovídat, čili telefonát s rodiči, babičkou a pak spousta lidí na ICQ. A když už jsem se tedy konečně najedla, tak začla online party Budapešť – Lisabon, tentokrát s videopřenosem. A pak se zase něco stalo s časem a já šla spát ve svých obvyklých půl třetí.
V pátek ráno zase budík v 9, příchod do kanceláře v 10:15 a to i nákupem sušenek k snídani. Asi hodinu jsem bojovala v portugalským školním emailem při snaze přečíst si portugalské maily. Za vydatné pomoci Googlu se mi to nakonec podařilo. Měla jsem v plánu konečně navštívit knihovnu, ale to se podařilo až po obědě a zabralo to hodinu. Nejdřív jsem se na recepci ptala, kam mám vlastně jít, když potřebuju zjistit, jestli mají, to co chci. Tak mi ten chlápek našel první publikaci v počítači a pak mě zavedl o dvě patra výš, posadil k počítači, otevřel databázi knih, dal mi tužku a papír a že až něco najdu, tak mám zajít za tou paní za pultíkem. Tak jsem chvíli bojovala s portugalskou databází, ale nakonec se zadařilo najít skoro všechno. Jen jsem u toho strašně usínala, protože neproběhlo tradiční poobědové kafe. Opsala jsem si kódy knih a šla se zeptat za pultík. Paní odešla, byl tam pán. Ten mě zavedl k „mým“ knížkám a že si mám vybrat, co chci a pak s tím přijít zase za nějakou paní. Tak jsem si vybrala a přišla za paní, která neuměla vůbec anglicky, tak mě s tím poslala dolů na recepci. Já sice věděla, že mi ty knížky nepůjčí, že je musí pak vyzvednout někdo jiný, ale když už jsem je měla v ruce, tak se to mohlo zkusit. Zpátky dole ten chlápek zkoumal mojí kartu na vstup do školy a podivoval se tomu, že nemám žádnou jinou kartu studenta. Dokonce si k tomu přizval i posilu a přítele na telefonu. Pak po mě chtěl napsat moje jméno na papír a divil se, že Jana Sýkorová je celé moje jméno. Oni jsou totiž Portugalci zvyklí na minimálně tři příjmení. Pak mě našli v databázi, ale byli dost zmatení z toho, že jsem tam uvedená jako „docente“. Každopádně mě doporučili nechat si udělat jinou kartu a s omluvami mi knížky sebrali. Vyšla jsem z knihovny dosti pobavená, ale úkol jsem splnila, zjistila jsem, že to tam mají.
Šla jsem si dát kafe a pak ještě chvíli něco dělala. Cestou ze školy jsem trochu nafotila campus, ale chvátala jsem na kolej, protože se schylovalo k dešti. Napsala jsem hromadný email do Čech a zatím spadlo pár kapek. Když se mi ho konečně po několika nepovedených pokusech podařilo odeslat, mohla jsem vyrazit za Dádou do města. Cestou jsem koupila v její externí ledničce pivo a „burákoš“. Sotva jsem si u ní načala pivo, bylo za nás rozhodnuto, že jdeme do kina. Zážitek fajn, nikdy bych nevěřila, že budu u filmu ráda za portugalské titulky. Byli jsme na Tarantinovo Hanebných panchartech (Inglorious Basterds / Sacanas sem lei), kde je třetina filmu anglicky, kdy Bradovi Pittovi není skoro vůbec rozumět, třetina německy a třetina francouzsky a občas se objeví italština, no prostě zlaté portugalské titulky, z těch už umím i trochu věštit.
Pak už zase chytit vlak v 0:44, přestoupit na metro a dojet na kolej. Ještě jsem si vyfotila noční pohled z okna na město a mohla jít spát. Vzhledem k tomu, že byl pátek, tak jsem šla spát netradičně o půl hodiny dýl než obvykle, takže ve tři.
Žádné komentáře:
Okomentovat