pátek 25. září 2009

Vamos a praia!

Ráno jsem se probudila a zdálo se mi, že je nějak moc brzo. Měla jsem hroznou žízeň, tak jsem se napila vody z láhve, co jsem měla u postele. Evidentně nám předchozí večer tekla rezavá voda. Jinou jsem ale neměla, tak mi nezbylo než jí vypít. Usoudila jsem, že bude rozumné ještě nějakou chvíli spát. Když jsem se probudila znova, bylo již poněkud později, aneb čtvrt na jedenáct. Nezbylo mi tedy nic jiného než vstát. Ani jsem neměla hlad po noční večeři, ke které jsem evidentně měla i sýr, podle zbytků na stole. Pak jsem si vzpomněla, že jsem jedla ještě šunku a čokoládové cornflakes, jen ten chleba v mrazáku se mi nechtělo rozmrazovat.

Do školy jsem dorazila poněkud později, asi ve čtvrt na dvanáct. Pobavila Ritu vyprávěním o čtvrteční party. Načež ona pobavila mě tím, že když ráno přijela, tak na parkovišti mezi auty spal student. Njn, začátek školního roku je v Portugalsku velmi náročná záležitost. Oběd po dvanácté jsem pojala jako snídani. Po obědě tradiční kafe, u kterého jsem se dozvěděla, že v Portugalsku padají mosty z přirozených příčin. Prostě spadnou, protože už na to mají věk a právo na to spadnout. To mě dost pobavilo, ale jsem v Portugalsku, takže ani moc nepřekvapilo. Pak následovala moje mise do knihovny. Kupodivu to šlo velmi lehce a mě se bez problémů podařilo vypůjčit vše, co jsem chtěla. Došla jsem zpátky do kanceláře a usoudila, že toho bylo pro dnešek už dost, že vyzískání knih je velký úspěch a zahájení práce jsem odložila na pondělí. Protože všechno přeci bude, ale ne dneska :-). A navíc venku bylo naprosto nádherné letní počasí.

Vypravila jsem se tedy na pláž za ostatními, protože už jsem začínala být za exota, že už jsem tu 14 dní a ještě jsem nebyla na pláži vzdálené pouhé čtyři kilometry. Když já ale prostě nejsem plážový typ. Při nástupu do narvaného autobusu jsem potkala Fabiana, jednoho z našich Brazilců. Ten věděl, kde jsou ostatní, tak jsem aspoň nemusela řešit, jak je najdu. V autobuse jsme ještě potkali Rumuny, co jsme znali z předchozího večera, a ti že za námi taky na pláž dorazí. Vystoupili jsme v Costa Caparica a vydali se k Atlantickému oceánu. V hospodě na pláži jsme se na záchodech převlíkli do plavek a hurá za ostatními. Oceán byl studený, ale to jsem čekala. Jen ty vlny jsem čekala o něco menší, ale bylo to super. Dalo to docela dost práce dostat se přes vlny a surfaře kousek dál do oceánu, kde se dalo i plavat. Vlny byly opravdu nádherné a jejich síla mě až překvapila. Ono to surfování asi opravdu nebude jednoduché. Když jsem se dostatečně vyblbla a vylezla ven, tak se zase slunce rozhodlo schovat za mrak, který se na té modré obloze vynořil neznámo odkud. Naštěstí se zase objevilo, tak se mi podařilo aspoň trochu uschnout. Ale kolem šesté začala být už docela zima, tak jsme se pomalu začali chystat k odchodu. V 7 jsme nastoupili do autobusu a vydali se zpátky na kolej.

Ostatní se večer chystali na party do campusu do velkého bílého stanu. Tam jsem ale odmítla jít a raději se po večeři vydala za Dádou do Lisabonu. Navíc už jsem v Lisabonu nebyla tři dni a po tom městě a jízdě vlakem přes most se mi už moc stýskalo. Chtěla jsem si cestou na Pragalu nakoupit a dost mě překvapilo, že supermarket zavřel už v 9. V Lisabonu zavírají v 10, ale to jsem věděla, že už taky nestihnu. Takže jsem aspoň v Dády „externí ledničce“ (benzínka u ní dole v baráku) nakoupila sobě normální litrové pivo a Dádě dvě malé nealkoholické. Pokecaly jsme a snažily se vyřešit, proč Dádě nechodí SMSky a také se snažily zazálohovat obsah jejího telefonu do notebooku, ale telefon prostě s počítačem mluvit nechtěl, takže smůla. Pak se zase něco stalo s časem a já šla na vlak na Entrecampos v 0:44. Na zastávce jsem k mému velkému překvapení potkala Luíse, tak jsem měla až na Pragal společnost. Na na „metro“ jsem čekala asi čtvrt hodiny. Na stanici Universidade se mnou v půl druhé vystoupilo docela dost lidí a evidentně šli na party na fakultu. Já se vydala na kolej, kde se zase něco stalo s časem a já šla spát v půl čtvrté.

Žádné komentáře: