Všechno bude, ale ne dneska!

Ráno budík zase v 9, ale vstávat se mi vůbec nechtělo. Venku nádherně svítilo sluníčko a předpověď počasí slibovala 31°C. Došla jsem do školy jako obvykle ve čtvrt na jedenáct a učinila další pokus o sehnání vedoucího katedry, samozřejmě zase bez úspěchu. Následně jsem řešila, jak se vecpat na erasmácké kurzy portugalštiny, když tu nejsem přes Erasmus a nechci za to platit 200 €. Ale dopadne to asi tak, že si zjistím kdy a kde jsou a prostě tam přijdu a budu se tvářit, že tam patřím a třeba to projde. Nic horšího, než že mě tam odsud vyhodí, se mi stát nemůže.

Na oběd jsem šla tentokrát sama. Dala jsem si kuře, protože to bylo na tom jídelním lístku jediné, co jsem si byla schopná přeložit. Snažila jsem se objednat si Portugalsky, ale evidentně mi to moc nešlo, jelikož ten chlápek za pokladnou se mi raději zeptal, jestli mluvím anglicky. Tak snad příště to už bude lepší. Porce byla nějaká velká, tak jsem se dost přejedla a ještě hodně zbylo. Po obědě jsem udělala další marný pokus o sehnání vedoucího katedry. Sekretářka už jen když mě zdálky spatřila, tak se smíchem naznačovala, že zase smůla. Ve čtyři jsem učinila další pokus, ale to už jsem se cestou zasekla ve společenské místnosti a tak nějak se přimotala k oslavě narozenin. Takže jsem se přejedla ještě víc :-). Ale hlavně jsem konečně sehnala vedoucího katedry, který se mi hned ptal, co jsem to vlastně chtěla, že jsem ho prý několikrát sháněla. Tak jsem sdělila, že chci kartu do knihovny, ale že bez karty studenta mi ji nechtějí dát. Tak že to nějak vyřešíme, ale až za chvíli. Mezitím se objevil i profesor Válter Lúcio a ptal se mi jak se mám, jak se mi líbí v Portugalsku a co práce. Tak jsem říkala, že se mám dobře, práce se má taky dobře a v Portugalsku se mi moc líbí. Jak jinak, že? :-) Taky jsem zjistila, že občas i portugalským rozhovorům rozumím, zvláště když se mluví o pivu a o Plzni :-).

Pak nastal čas na řešení mého problému s přístupem do knihovny. Takže vedoucí katedry, profesor João Rocha de Almeina, někam telefonoval asi deset minut a neustále opakoval moje jméno, tak jsem nabyla dojmu, že už mě musí asi znát celá fakulta. A pak mi sdělil, že všechno bude, že přístup do knihovny dostanu, ale že ne dneska. Že prý zítra budou z knihovny volat a nějak se to vyřeší, že dneska už to řešit nebudou, tak že mám prostě vyčkat. Že by teda měli zítra zavolat, ale že jsem v Portugalsku, tak taky možná ne, ale všechno bude vyřešeno… někdy. Pobaveně jsem odešla. Inu proč ne, všechno bude, já mám času dost, já nikam nechvátám. Nemám problém s tím přejít na tento způsob života.

Ještě než jsem odešla ze školy, tak jsem asi hodinu a půl zabrala hledáním na internetu nejvhodnějšího tarifu, který si nechám nahrát na čipovou kartu Lisboa Viva. Chtěla jsem si nějak nakombinovat metro v Lisabonu (ML), vlak přes most (Fertagus), pozemní metro na této straně řeky (MTS) a taky loď (TT), v podstatě nemožná kombinace. Původně jsem ještě chtěla autobusy v Lisabonu a autobusy na téhle straně řeky, ale při zjištění, že by tohle všechno vyšlo asi na 75 € za měsíc, jsem to zavrhla.

Ze školy jsem tedy jela na stanici Pragal, kde jsem si vyzvedla svoji kartu Lisboa Viva, na které mi popletli jméno, takže tam mám napsáno „Vana Sykorova“. Paní za přepážkou říkala, že jestli chci, tak mi to předělají. Raději jsem se ale smířila s Vanou, než abych čekala zase další dva dni. Že mi Portugalci říkají „Džana“, na to jsem si zvykla rychle, ale Vana je fakt děsný. Chtěla jsem si svojí novou zmršenou kartu nabít nějakým tím tarifem, ale paní mi poslala nejdřív si nechat nabít Fertagus, že MTS až nakonec. Takže jsem podle šipek chodila sem a tam, až jsem konečně našla pokladnu. Bohužel to byla špatná pokladna, ale jak už to v Portugalsku bývá, tak se vás nesnaží zabít pohledem, co jako otravujete a že jste úplně blbí, že nevíte, kde to je, ale s úsměvem vám vysvětlí cestu a když se stále tváříte nechápavě, tak vás skoro až na správné místo dovedou. Takže jsem si úspěšně koupila měsíční jízdné na vlak Fertagus a metro v Lisabonu za 39,65 € (Fuj, měli by mě zvednout stipendium.) a vypravila se zase za paní, co mi dávala tu zmršenou kartu. Tam jsem si dobyla za 9 € měsíční jízdné na MTS. A loď si mám prý nabít až na lodi, tak doufám, že nebude moc drahá.

Dorazila jsem na kolej a přišla mi nabídka víkendového výletu na Algarve od Evy, se kterou jsme se seznámily v autobusu cestou z letiště. Nejdříve jsem si řekla, že tam teď nepojedu, ale pak mě ostatní nahlodávali a já o tom víc a víc přemýšlela, až jsem se za hodinu rozmyslela, že pojedu. Stejně žádné plány na víkend nemám a v budoucnu si nebudu moci vyčítat, že jsem tam nejela.

K večeři jsem si dala něco zdravého, čili čerstvou papáju a dva roky staré víno. Dole byla nějaká party, tak jsem to šla obhlédnout a k mému velkému překvapení výjimečně nedělali největší bordel Erasmáci, ale Portugalci.

A teď už se zase něco stalo s časem, je obvyklá spací hodina kolem půl třetí, takže zase boa noite. Até logo!