Vzhledem k tomu, že jsem šla předchozí den spát asi ve dvě hodiny a únava z posledních dnů byla již hodně nastřádaná, vstávala jsem až v 11. Vzhledem k umístění koleje „mezi poli“, kde prostě v okolí kromě školy nic není, jsem se vydala do města za Dádou, takže zase následovalo zase pozemní metro a vlak a pak procházka známou částí města. Jo, jo, konečně jsem zase tu, příjemný to pocit. U Dády před barákem jsem se potkala s Patricií a hned jak se mi tu líbí. Samozřejmě, že se mi tu líbí, když už tu jsem konečně taky.
Vzhledem k tomu, že jsme měly s Dádou obě dost hlad, vydaly jsme se na Saldanhu a daly si salát. Pak jsme šly koupit pro mě portugalský telefon. Vodafone a nejlevnější Nokia za 30 € byla jasná volba. A od té doby mám 3 telefony. Ještě budu muset vymyslet, jak to zredukovat. Mohla jsem tedy domlouvat konečně sraz s Miguelem (Byl na Erasmu v Praze minulý semestr a učil nás portugalštinu.) z portugalského čísla. Bohužel sraz ale v neděli nevyšel.
Ještě jsme se chvíli flákaly po městě, zašly na kafe a taky na chvilku navštívily Filipa v NAPE. Vzhledem k tomu, že jsme neměly žádný další plán, ale už zase měly hlad, vydaly jsme se na nákup a že si uděláme piknik v parku. Sotva jsme došly do parku, volala Dádě kamarádka Petula a domluvily se, že si nás za chvíli vyzvednou autem a pojedem ještě s jejím bratrancem Leandrem na piknik někam mimo město. Takže jsem poznala hned nějaké nové lidi. Nakonec jsme jeli až na Cascais, kde jsme se chvíli kochali pohledem na modrý oceán a lodičky a pak usoudili, že náš nákup jídla pro 4 lidi nestačí a šli na večeři do indické restaurace. Někdy kolem půl desáté jsme se vydali zpět do Lisabonu. Já ještě chvíli pokecala s Dádou a vypravila se zase přes most mezi pole. Ačkoliv jsem dorazila před půlnocí, spát se mi podařilo jít až někdy v půl čtvrté. Jak já to dělám? :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat