Ve středu ráno jsem vstala na budíka v půl deváté. Ačkoliv tuto technickou vymoženost civilizace jsem nechtěla v Portugalsku vůbec využívat, ale když jsem nebyla ve škole včera, tak jsem zase nechtěla přijít úplně pozdě. Dorazila jsem tam tedy asi ve třičtvrtě na deset, seznámila se se svojí kolegyní v kanceláři Ritou a pak ještě byla seznámena s dalšími členy katedry. A také se dozvěděla, že na škole zkoumají agresivní prostředí a že by šlo udělat si i nějaké experimenty. Inu uvidíme, jak se vše vyvine.
Ve své nové kanceláři jsem se marně snažila připojit na místní bezdrátovou síť. Ačkoliv se mi vše podle návodu podařilo nakonfigurovat, vždy mé pokusy selhaly při požadavku uživatelského jména a hesla. Rita mi řekla, že na to si budu muset pořídit studentskou kartu a při té příležitosti i vyfasuju kýžené uživatelské jméno s heslem. Na obědě jsem se pak dozvěděla, že mám zajít za vedoucím katedry a ten to prý zařídí. Jenže toho jsem pak pro změnu zase nemohla sehnat. Takže jsem se rozhodla udělat si trochu pořádek v adresáři Dokt.stu a taky si trochu oživit paměť ohledně toho, co jsem před rokem prostudovala. Jenže se mi u toho chtělo strašně spát.
Ve 4 odpoledne jsem konečně sehnala vedoucího katedry, moc milý a ochotný to pán, no prostě jako většina Portugalců. Sdělila jsme svůj problém a on že to zařídí. Že prý jsme jediná kancelář bez pevného připojení, ale to že taky bude. Někam docela dlouho volal a pak mi sdělil, že ze mě musí udělat člena katedry, že jinak mě uživatelské jméno nedají. Inu proč ne? Pak jsme vyrazili na výpočetní centrum. Cestou jsem se od něj dozvěděla spoustu užitečných informací a také to, že v okolí opravdu kromě polí nic není. Stále jsem tomu nemohla věřit, i když to byl asi desátý člověk, co mi toto sdělil. Oni si vážně postavili rozsáhlý campus v území nikoho. Zřejmě tam byly levné pozemky, jiný důvod mě nenapadá. Na výpočetním centru mi zařídili přístup do sítě a emailovou schránku a my vyrazili zase dál pro kartu na vstup do budovy, kdybych náhodou chtěla přijít dřív než v 8 ráno (Trpím snad nespavostí nebo co?), nebo dýl než v 8 večer, či o víkendu. Myslím, že to nevyužiju, ale jeden nikdy neví, může se hodit. Tak se ze mě stala oficiálně studentka UNL – Universidade Nova de Lisboa. Kartu mám platnou až do konce roku 2010. To kdybych tu prý zůstala o něco dýl. Ještě jsem dostala přednášku o campusu, kde co je a tak a vrátili jsme se zpátky na fakultu. Připojila jsem se na internet, zkusila emailovou schránku a usoudila, že pro začátek toho bylo dosti a že už je taky po šesté hodině a vyrazila ze školy. Cestou jsem ještě chtěla nakoupit nějaké jídlo ve školním obchodě, protože do města se mi dneska nechtělo. Bohužel tam toho moc neměli, tak jsem pořídila můj oblíbený broskvový džus, cheesburger do mikrovlnky a sušenky.
Na koleji jsem se navečeřela a začalo mě nějak štvát, že jak bydlím sama, tak tu nikoho neznám. Vylezla jsem tedy na chodbu, chvíli bloumala sem a tam, objevila při té příležitosti dvě prádelny a v kuchyňce naproti mému pokoji se seznámila s jednou holkou z Madeiry původem z Venezuely. Řekla my, že jestli chci poznat lidi, že mám sejít dolů na recepci, že tam jich bude spousta. Bylo ale teprve asi 8 hodin, tak jsem návštěvu odložila na pozdější dobu, jelikož takhle brzy tam ještě nikdo nebude. Zavolala jsem rodičům přes Skype, pokecala s Honzou do Budapešti a začalo mě štvát, že tu nemám žádné vínko, neboť bych se přidala online z Lisabonu k budapešťské party s vínkem.
Ve čtvrt na jedenáct jsem se vydala dolů na recepci. Byla tam skupinka lidí, kteří koukali na televizi. Mezi nimi i moje známá z kuchyňky. Zakecali jsme se a zase jsem se dozvěděla, že v okolí jsou jenom pole a pak samozřejmě za asi
Najednou přijel autobus a z něho se vyhrnula skupina Číňanů (asi) s obrovskými kufry. Nějak jsme nechápali, co tu dělají, ale nic podrobnějšího se nám zjistit nepodařilo. Já jenom začala mít strach, aby se mi někdo z nich nenastěhoval vedle do pokoje, který je zatím prázdný a má se mnou společnou koupelnu. Ne že bych byla rasistka, ale jaksi mám již své zkušenosti… Naštěstí se tak nestalo.
Mezinárodní skupinka vyrazila na party a já se odebrala do svého pokoje. Ještě jsem pak zahlídla čínskou průvodcovanou exkurzi po koleji a pak už byl klid. A pak už zase z ničeho nic bylo půl třetí a já šla spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat