Ve středu se mi zase vůbec nechtělo vstávat, takže mi trvalo půl hodiny vylézt z postele. Rozhodla jsem se výjimečně nasnídat doma, takže do školy jsem dorazila až v půl jedenácté. V kanceláři kupodivu nikdo nebyl. Tak jsem tam seděla sama a nikdo nepodporoval mojí pracovní morálku, takže to vypadalo, jak to vypadalo… Pak se tam najednou objevil vedoucí katedry s nějakým chlápkem. Něco portugalsky řešili, tak jsme jenom nechápavě koukala. Tak že prý řeší klimatizaci. Přišlo mi divný, proč teď na zimu, ale pak mi došlo, že jsem v Portugalsku, takže letos to určitě nebude :-). Po poledni se tam objevil ten nový Portugalec, Roberto se jmenuje, a začal pracovat. Tak jsem se taky chvíli snažila. Oběd jsem měla až v půl třetí a byla to feijoada, jakési tradiční jídlo z fazolí a masa. Učili nás o tom na portugalštině, takže jsem si to prostě musela dát. Když jsem chtěla jít asi v 5 domů, tak najednou z ničeho nic přišla od oceánu bílá mlha a ochladilo se. Šla jsem na kolej a nadávala, že se nemůžu kochat okolní krajinou, že je h…. vidět. Potkala jsem jednu z našich Brazilek a ta zase nadávala, že je zima. Já byla spokojená, že se ochladilo na přijatelnou teplotu.
Na koleji jsem vyřídila potřebné telefonáty a přišla mi pozvánka na párty do Lisabonu, sraz v 9 v Bairro Alto. Jiný program jsem neměla, tak jsem vyrazila. Trochu jsem cestou zaexperimentovala a dojela vlakem až na konečnou na stanici Roma-Areeiro. To se neukázalo jako moc strategické, protože i když tam avizují přestup na metro, tak je potřeba to metro nejdřív najít, jelikož není značené a nachází se asi
Nakoupili jsme, došly zpátky k ostatním a tam jsme odsouhlasili, že se přesunem do EXPO parku, kde je dneska nějaký velký koncert pro studenty. Vyrazili jsem zase na metro, dojeli na Oriente, kde byl ještě sraz s jedním Italem. V obchoďáku jsme dokoupili zásoby pitiva a vyrazili za davem. Jelikož bylo teprve půl jedenácté, nebylo kam chvátat. Usadili jsme se na schodem s dobrým výhledem na procházející davy studentů, kteří neustále něco skandovali. Za tu hodinu a půl, co jsme tam seděli, prošlo snad několik stovek studentů. Byla to opravdu velká akce. Kecali jsme o blbostech a s Polákem jsme učili Belgičana nadávat. Ale chvíli mu trvalo, než se naučil správně vyslovovat slovo „KURVA“ :-). Pak jsem zase zjistila, jak ti studenti jsou děsně mladí, jelikož mi Belgičan sděloval, že byl jednou v Praze, když mu bylo
O půlnoci jsem se s ostatními rozloučila. Oni vyrazili na koncert a já zpátky „mezi pole“. Ještě jsem potkala právě přicházející dva z našich Rumunů a pak už jen metro, vlak a pozemní metro, ve kterém jsem potkala zase jinou skupinku od nás navracející se na rezidenci.
Pak už zase jenom vyčistit zuby, vyčůrat, kouknout na net a spát ve tři.
Ve čtvrtek ráno zase příchod do školy ve čtvrt na jedenáct. V kanceláři nikdo nebyl, naštěstí se oba brzy objevili, takže moje pracovní morálka byla trochu podpořena. Odpoledne se mi chtělo ale děsně spát, takže nic moc dělat nešlo. Před odchodem se trochu rozpovídal i Roberto, takže jsem se třeba dozvěděla, že je z Coimbry a tak. A Porto si mám moc užít, je to prý skvělé město. Ale to už vím dávno od jiných. Jsem na to zvědavá.
V 6 jsem dorazila na kolej a musela se vydat na Pragal na velký nákup, jelikož už moc jídla mi nezbývalo. Potkala jsem Brazilce Fabiana, který se akorát vracel z běhání. Taky jsem si chtěla jít zaběhat, ale jaksi jsem se vrátila z nákupu za soumraku, tak z toho nakonec sešlo. Nákup byl docela velký, zvláště ty piva se dost pronesly. Ale zase k večeři tuňáček, olivky a pivko bylo fajn.
Skoro všichni vyrazili zase na párty do města, ale já si vyhlásila odpočinkový den s cílem načerpat síly na Porto, neb odjezd je již ráno a budík bude zvonit vražedně brzy, už v 8.
Žádné komentáře:
Okomentovat