V úterý v 9 ráno jsem si ještě chvíli hrála s myšlenkou, že půjdu za chvíli do školy, jen co se trochu zkulturním a vysypu včerejší velký nákup z batohu. Dala jsem si sprchu. Mimochodem, Háňo a Terko, díky za skvělý praktický dárek, neboť tady v té sprše se opravdu bez namočení hlavy osprchovat nedá. Oblečení jsem naložila do umyvadla a polila mýdlem a doufala, že ten šmír pustí. Pustil jenom z trika, na kraťasy budu muset vymyslet jinou strategii. K snídani jsem si vyrobila zapečené sobotní houstičky se sýrem a šunkou a uvařila svůj první čaj v životě z mikrovlnky. Při jídle na mě začala padat nějaká únava a já začínala přehodnocovat své plány na návštěvu školy. Vždyť bych se tam stejně šla jen seznámit se svojí kolegyní v kanceláři. Ještě jsem nějakou tu chvíli přemýšlela a přemýšlela a odchod do školy neustále oddalovala, až jsem z toho asi ve 2 odpoledne usnula :-).
Když jsem se probudila, pomalu se přiblížil čas odchodu na ERASMUS Welcome Barbeque. Vydala jsem se tedy zase na cestu do města a cestou si u nemluvivší Dády vyzvedla svojí plastovou krabičku od mobilu. Nechápu, proč tak malý mobil, prodávají v tak velké krabici. Skoro se mi nevešla do mého batohu o objemu
Dorazila jsem na party, kde bylo jenom pár lidí. Dala jsem si pivo za studentskou cenu 0,50 € a šla se seznamovat s nějakými lidmi. První člověk, se kterým jsem se seznámila, byl Portugalec jménem Filipe. Opravdu mě to dost pobavilo. Filipe mě pak seznámil ještě s dalšími lidmi, jména už si ale nepamatuju. Ani jsem se je vlastně nesnažila moc zapamatovat, protože vím, že by to stejně nemělo cenu. Dala jsem si grilované masíčko v housce za Euro a poznala ještě pár lidí. Opodál jsem zaslechla češtinu, tak jsem šla zjistit podrobnosti. A ejhle, skupinka Čechů z Technické Univerzity v Liberci a ze zemědělky v Praze. Lidí už docela přibývalo. Já se prodírala davy sem a tam, když tu najednou mě někdo chytne za rameno a on to Luís. Jaké to šťastné shledání s jedním z našich „pražských“ Portugalců, kteří nás celý minulý semestr učili v Praze jejich rodné řeči. A prý že se i za chvíli objeví Ana. A opravdu netrvalo dlouho a Ana přišla. Bylo to prostě krásné setkání. Ještě chyběl Miguel, ale s tím se snad setkáme o víkendu.
Po Barbeque Party následovala party v nějakém klubu v Bairro Alto. Tam jsem ale již s nimi nešla, protože jsem byla už dost unavená a také jsem se potřebovala dostat přes řeku. Rozloučili jsme se tedy před půlnocí s tím, že se potkáme o víkendu a vyrazíme na pláž. Doběhla jsem na vlak na Entrecampos. Portugalské dráhy (aspoň tedy Fertagus, jelikož tu mají více firem) jezdí na minutu přesně, tak bylo potřeba opravdu přijít včas, jinak bych musela čekat další třičtvrtě hodinu. Vlak jsem stihla, ale nestihla jsem pozemní metro (MTS – Metro Transportes do Sul) a další jelo až za půl hodiny, protože jsem ho nestihla o minutu. Na toto metro totiž neexistují jízdní řády. Tedy existují, píše se v nich od kolika ráno jezdí a v kolik v noci končí a jaké mají v různou denní i týdenní dobu intervaly. Jenže to člověku moc nepomůže v přesném plánování cesty. Ale Portugalci jsou na tohle zvyklí, je nějaké čekání nerozhází a já koneckonců taky nemusím chvátat, neb jsem v Portugalsku a čas mě netrápí.
Na kolej jsem dorazila asi v jednu a šla spát, neboť ve středu jsem již do školy opravdu hodlala jít.
Žádné komentáře:
Okomentovat